Tak sezona bajkování opět začíná a slova zkušených „jak na Nový rok, tak po celý rok“ bereme vážně. U kostela v Sedleci se sjíždí pamětníci i nováčci s cílem projet se klidnou novoroční krajinou, ledovými tratěmi zasypanými sněhem, procvičit techniku jízdy a vyvětrat z krve a dechu zbytky silvestrovských oslav. Jirka důrazně připomíná dodržet tempo a držet se v blízkosti Ouroďáka, který se v rozvážném tempu dostavil v limitu akademické čtvrthodinky.
Tukani na Kobelci, aneb Pepínovo nové boty nebo zrušený rám Vítka…….
Tak konečně vyrážíme do skoro pravé zimy, rtuť v teploměru pod nulou, krajina lehce pocukrovaná sněhem, ledový vítr naráží na ochranný val našich tukových zásob, získaných v potu tváře při gaučingu v klidu rodinného kruhu a u dobrot pod nazdobenými vánočními stromky. Pepíno předvádí novou zimní obuv nalezenou pod vánočním stromkem, Jirka popisuje dnešní trasu švihu a vede nás do mnohokrát projetých terénů mezi Čankovem, Mezirolím a v okolí Nové Role a Smolných Pecí. Promrzlá příroda a led na loužích nejsou překážkou, jen orientace v terénu pod Hutnickým vrchem je mrazem ochromena. Stezka Mirka Zemana nakonec nalezena, přejíždíme Rolavu a máme konečně možnost nabrat pořádně výšku a vystoupat nad Kobelec. Všechny cesty vedou do Říma, ale jen některé vedou stezkami vyšlapanými zvěří pod vrchol Nad Lesem. Ve sjezdu na cestu od Kobelce do Nové Role sledujeme názornou ukázku fyzikálních zákonů a působení síly ve spojení rychlosti a hmotnosti. Strom to přežil a věříme, že je Vítek štasten, že získal novou geometrii rámu. Tak ještě zdolat Božíčany, Jimlíkov, Počerny, Jenišov a závěr tentokrát U Buldoka. Švih řádně zhodnocen, do Nového Roku si přejeme hodně štěstí. Zima a tma mi najednou na bajku nějak nevadí.
V době, kdy k nám přivádí Дед Мороз v ruku v ruce se Santa Klausem zatoulaného Ježíška, zdoláváme a překonáváme v adventním čase převýšení a terény lázeňských lesů, spíše bahenní emulzi ve vodních příkopech na cestě kolem letiště, promáčené louky v katastru Andělské Hory, pěkné kluzké a bahnité sjezdy od golfu do Sedlečka. Společenský oděv se nežádá a obaleni bahnem jsme zváni Pavlem k pokračování loni započaté tradice a k prostřenému stolu. Kolečko citrónu v hrnku a horká voda ochlazovaná „dělnickým“ Martelem či Griotkou rozehřívá těla, občerstvení mizí jak pára nad hrncem a loučíme se s přáním klidně prožitých vánoc. Venku je tma, prší, naše bajky trhají asfalt ve směru k základně. Sníh se zatím nekoná, zaprášené běžky stojí pevně opřené v koutě a tak se plánují jiné formy pohybu. Jedu domů a vzpomínám, kam jsem založil plavky.