Vždy jsem byl přesvědčen, že ranní vlaky vozí jen pracující, ale dnes vyrážíme před osmou, vybaveni běžkami, krušnohorským pacifikem do hor a do míst, která Bohouš určil v denním rozkazu. Teplota je sice hluboko pod bodem mrazu, zato nálada vysoko nad čárkou vymezující 0°C.
Nastal čas a vyrážím mezi sněhovými vločkami na místo startu, kde se mačká hejno šesti Tukanů kontrolované Zdeňkem. Nějak blednu nad zjištěním, že dnes chybí tabáková skupina, ale s odvahou připínám na kolo novou blikačku, udávám zezadu tempo a neustále před sebou tlačím tým ve stoupání k Jaru, v čerstvě napadaném sněhu ke Goethově vyhlídce a sjezdu do Hůrek. Ve stoupání k hvězdárně dávám přednost cyklokrosové technice, na podrážky a nášlapy se lepí sníh, konečně jsou tretry upnuty v pedálech a řítím se v tempu ve stopách Tukanů k Vítkovce. Někdo tam nahoře otočil stmívačem, v šeru necháváme působit zákony tíže a lesními necestami ve sněhu a mokrém listí a sjíždíme k Alici. Kousek asfaltu, studená voda Teplé překonána a zasněžený výjezd k Rusalčině vyhlídce absolvujeme již s podporou světel. Roman zkouší fotit momentky za jízdy, stále lehce sněží, překonáváme vrchol Abergu, který je utopen v mlze. Svatý Linhart je za námi a před sjezdem do Doubí padá poznámka o kanálku, který zde čeká na nepozorné bajkery. Tentokrát žádné oběti a zasněžený asfalt lesní cesty zbytek týmu vede k základně, kde náčelník komentuje velmi slabou účast. No Bobo nezklamal, dostavil se, podal hlášení o píchlé duši a pěším pochodu z Hájku, podpořil debatu o stavu kotníku Petra Dimy a pomohl zaplnit konzumačku čárkami.
V úterý bylo krásné počasí. A tak tomu odpovídala účast viz foto. Velitel určil směr Supí potok, Slavkov a Ležničky. Vyrazili jsme obvyklým tukanským tempem, při kterém ze mně obvykle stříká krev. Aby to nebylo jednoduché brali jsme zkratku přes brtek za Tašovicem (cesta lesem do Hor). Údolí supího potoka ) dle mapy Kamenitý potok) nás pěkně skrylo před větrem a tak jsme čile vysupěli do dvorů. Irena zapoměla že jí to nejede a honila špic před sebou (přece se nenechámne babou předjet). S příjezdem do Slavkova přijela i tma a tak náčelník rozhodl že ser… na Ležničky a jedeme ústup pře Kozí brdky. Ve Slavkově jsme dali prvoprůjezd tunelem. Jelo se celkem pěkně protože v tunelu vytrhali koleje i s bezdomovcema. Na závěr se jela nová Jezevcovka, Mě došli baterky a tak jsem slanil za Dimou který svítil jak náklaďák, je pravda že starou jezevcovku jsem uměl i bez světel ale až po deseti letech ježdění, tak že máme co trénovat. Náčelník ukecal Irenu aby jela taky, je pravda že po tmě nejsou vidět ty hrůzy co člověk jede.
Na základně jsme slavili narozeniny Pepína vnučky Puše a mnoho dalších zářezů, já jsem musel platit zápisné za absence na vyjížďkách.