u Iglú
servisman na Zaječí hoře
Nazdar, nazdar. Sobotní vyjížďka je za námi a kdo nebyl, jako by nebyl. Datluji text příspěvku na klávesnici PC, naražená pravá žebra mi brání rychlejšímu toku myšlenek. Dnes zažívám pocity jistého negativního hrdiny Jánosika György jenž, volně zavěšen na háku za levá žebra koukal na sluncem zalité horské štíty, neměl možnost polykat ibuprofen a vychutnal si tak svou bolest, na rozdíl ode mne až do konce.
Smutný pohled Čočkina vystupujícího z tepla vlaku v Hamrech, šedivé nebe, čerstvě napadaná vrstva sněhu ve stopě na ranním optimismu nepřidává. Roman s Ájou se ovšem překonali, přemohli touhu po spánku a společně s ostatními pak vystupujeme ve vysokohorské stanici Pernink. Poslední úpravy skluznic, vrstvy vosků a klistrů odborně přidány. Pušák přiznává právě proběhlou šedesátku a přimazává náladu a úsměv pomocí Echt Kirsch pálenky ze Švajcu. Dobře naladěný tým pak rychle mizí před objektivem, veden stopou, ve směru k Zaječí Hoře a Korci, aby pak úspěšně zdolal první sjezd k Hänelhaus am Henneberg. Roman, dnes rychlejší než vítr, si dává přídavky kilometrů, já cítím naražená žebra ze čtvrtečního pádu na běžkách a mám co dělat abych se udržel.
Kammloipe dnes volnější, jindy obvyklé davy německých lyžařů se asi tísní v teple a tak máme možnost si vychutnat rychlost při bruslení a klasikům také nikdo nepřekáží v rozletu. Dnešní projevy počasí na hřebenech, mlha a nedostatek slunce nad Carlsfeldem nás pak zahání do Iglú, kde Pušák opět připomíná u svařáku svá, mladistvě a intenzivně prožitá léta. Opakovaně mu gratulujeme a tým pak vyráží do stop zdravě posilněn a s novou energií zdolává převýšení a připisuje si odjeté kilometry k odbočce na Přední Ostružník.
Teplota se zvedá a čerstvě napadlý sníh, v tentokrát neupravené stopě, brzdí rychlost týmu. Jen Roman stále bojuje a připisuje si k dobru navíc ujeté kilometry ve směru k Přebuzi a k občerstvovací stanici, kde kaloricky vyvážená strava a vhodný objem iontových, rezavě zabarvených nápojů doplňuje energii vyšťaveného týmu. U stolu dnes chybí Míra s Hrobníkem a jejich kecy, jen Michal a Jezevec šíří dobrou náladu a s naplněnými hrby pak odjíždějí ve směru k Horní Blatné. Já mažu za kamarády ve stopě tentokrát k Chaloupeckému mostu, kde přejíždíme po chatrné ocelové konstrukci rozbouřené vody Rolava River.
Most s jistotou překonán a nás čeká dlouhé klesání Chaloupeckým údolím a pak dál kolem Rolavy, po „v zimě neudržované cestě“ k parkovišti. Ještě kousek si vychutnáváme rychlost ve sjezdu a jsme v Nových Hamrech, kde u fortny hotelu Malamut opouštím kamarády a jedu tentokrát domů v teple auta jisté nejmenované značky, šlapající na paty silnému domácímu výrobci plechových miláčků.
Doma se snažím zakrýt bolest žeber úsměvem a na Garminu pak zjišťuji, že jsme pod šedivou oblohou zakroužili ve známém terénu a najeli 42km a Roman si přidal dalších 11km. Všichni dobře naladěni, zřejmě dobrý oddíl…
Podobné články:
Napsat komentář