nad Bílou vodou
Sobota připravila pro tukaní hejno vynikající podmínky pro bajkování, teplota atakuje dvacátý dílek na stupnici teploměru, Bobo nastavuje u ACS slunci a dívčím zrakům svá „chlupatá prsa“ a chladí zpěněnou krev. Jaro, léto i závodní sezona je za námi, ale čankovský okruh se 14. listopadu zeptá jak jsme připraveni na Bahna.
Padají návrhy na zdolání Krudumi, Malý náčelník volí spolu s Romanem projet okruhy po zarostlých kypách kolem letiště nad Jenišovem, zdolat technickou trasu cyklokrosu nad Novým Sedlem, dovést tým k Chranišovu, projet Chodovem a opět se vydat do kliček, lalůčků a pískových cest propletených kolem Bílé vody. Ostrý vzduch, ideální světlo a nádherné výhledy na panoráma Doupova a Slavkovského lesa láká k chvilce odpočinku, ale Vítkův motor žene tým neustále dopředu a hlavně do stoupání v terénech pod Kobelcem a Rájcem.
Někde v té rychlosti a na kypách nasypaných na Smolnice se ztrácí furtpracující Ouroďák, pečující o stále nefungující pokladní systémy restaurací v katastru Potůčkovského Klondajku. Povolené ztráty jsou 10% a tým má tedy ještě rezervy 0,2% co do osob a před sebou pěkné lesní cesty a bajkové terény pod Kobelcem a Rájcem. Slunce pěkně hřeje, Bobo stále nalehko jak na jaře, tým zdolává hravě brdky, kořeny a kamenité výjezdy a jsme v Rájci odkud nás Vítek nás vede sjezdem po žluté a výjezdem vybarvenou přírodou k místu posledního vydechnutí rámu GT Zaskar. Slyším ještě vzdechy krutem namáhaného rámu, kolem smrku spadané šišky, suché větve, v kůře díra, chybí jen pamětní cedule. Vítek utírá slzy a padáme dolů pěkným a technickým sjezdem k Vlčímu potoku odkud se protahujeme kolem rybářů k Nové Roli.
Čenda bere roha k Děpoltkám a Roman mě upozorňuje, abych zavzpomínal v těchto místech na své mladické výkony. Vzpomínám tedy na časy prožité v minulém století, na sportovní výkony, připomínám si místa prvních hmatových, čichových a jiných prožitků v dívčí společnosti a spěchám stezkami kolem novorolského rybníku a hřiště a po písku opuštěné pláže za týmem. Romanovi se náhle propadá do skryté díry v trávě přední kolo a tým sleduje a může hodnotit jeho pěkně provedené polosalto a skok plavmo s dopadem na všechny čtyři. Zdráv a neporušen nás ještě doprovází k boudě na cyklostezce a pak spěchá za Ájou.
Zbytek týmu se rozjíždí a blíží fofrem k provedení závěrečného protažení a k rehabilitaci organismu, jenž se koná tentokrát „U Buldoka“. Ještě si dáváme lalůček technickými pasážemi ke starorolskému hřbitovu a u vysílačky nás čeká Irča s úsměvem a zprávou „…bude se podávat tlačenka s cibulí a pjetipivo! Slunce zapadá, venku tma, jedenáctá odbila a před námi jsou nové výzvy, mety a cíle. Tak kamarádi v úterý ve tři u Startu.
Fábera petr
a jedno pjetipivo k němu
Fábera petr
a pivo né?