2022 08 02 Před KIWImužem

Čas neúprosně letí a v sobotu 7.8. se opět ukáže jak jsou na tom s formou závodníci, jenž umí plavat, zvládnou jízdu na kole v terénu a pak si ještě odskotačí 3 kilometry při běhu kolem Dalovic. I mezi Tukany jsou k nalezení tyto bohem obdaření sportovci a dnes si jedeme odzkoušet záludnosti mtb trasy tohoto závodu, který bude letos jistě okořeněn vedrem a odvahou plavců zdolat plaveckou část v nekoupatelné vodě areálu Rolava.

Odpolední úterní vedro je neúprosné a od ACS vyjíždíme k Rolavě, kde navážeme na mtb trasu. Třeboňská, kde za železniční tratí čeká první ostrá vpravo a krátký brdek po prvních metrech kolem „Kočičáku“ k silnici do Rosnic. Čerstvě pokosená louka, horko, prach a už kličkujeme a přičítáme si nastoupané metry v technické pasáži pod Bílou skálou.

Kořeny a lalůčky máme za sebou a snad poslední zastánce duší mezi námi v pláštích opět zručně mění tuto děravou gumovou potřebu. Chvilka čekání, netrpěliví závodníci jsou nedočkaví a odjíždí směr Mezirolí. Míra ještě plní čerstvým O2 přední kolo a zapudrováni prachem jedeme za nimi ke sjezdu loukou k Nivám, odkud stoupám spolu se zbytkem týmu ke kapličce v Ruprechtově.

Tempaři pak ukazují svou sílu při rychlé jízdě na asfaltu kolem Velkého Rybníku, která ale končí na pasáži, kde závodníky povede žlutá turistická kolem rybníku „Komora“ a hrubé a velké kořeny zajisté vytřesou duši. Technickou zdatnost pak prověří rychlá jízda v kličkách mezi kameny k Sadovskému potoku. Dnes byly kořeny i kameny milosrdně suché a lesní stín mírnící úporné vedro pak končí v Sadově.

Pro závodníky, kterým zbývá dost sil je pak připraven asfalt i šotolina ke hřištím i lalůčky naskládané v lese „U Podjezdu“, kde čeká asfalt ulice „Botanická“ padající do Dalovic a závodníci vidí cílový prostor. Ovšem do cíle je ještě daleko a rychlost je třeba rychle zkrotit a dát pravou do travnatého terénu, objet zahrádky do „Hlavní“ a konečně přejet cílovou čáru u obecního úřadu, kde se konečně zbaví kola a křepce a jistě svižným během zdolají poslední 3 kilometry závodu.

No Tukani mají pro dnešek průzkum mtb trasy za sebou, kilometrů je ale málo a jet na základnu je brzo. Chvilka na traťovku a už se proplétáme jízdou kolem „Vlášků“ a mezi zahrádkami vzhůru do „Vysoké“ i k „Lysému vrchu“. Klid jízdy i pěkné pohledy do kraje náhle ruší  Jitka, která se snažila přesvědčit Ouroďáka k rychlejší jízdě. Snaha roztlačit cca 100 kg živé váhy končí jejím pádem do prachu a kamení před mým kolem.

V pozdním odpoledni jsem pak úspěšně vyzkoušel své brzdy a následně pak sečteny škody. Sedřená kůže, mnohé kapičky, naražený palec, pootočená řídítka a prachem obalená Jitka pokračuje v závodním tempu dál v jízdě k Lysému vrchu, kde se otvírají dnes pěkné, ostré a daleké pohledy k Doupovu a přes Tokaniště i na Šemnickou skálu se Sedlečkem. Pár fotek pro kamarády na památku, mám pak co dělat abych je v prachu dohnal ve sjezdu k cyklostezce u Ohře.

Polovyschlé Ohře plyne klidně k soutoku s Labem, jsme opět pohromadě a všemi udržitelná rychlost pak končí na Hubertusu, kde má čekat Bobo se svým předoperačním týmem. S pohledem na vodáky se odrozuje Dima a do cesty se troskám týmu staví občerstvení, které skvěle doplňuje naše vyšťavené svaly. Bobo ovšem nečekal, my se také dlouho nezdržujeme, zvedáme pak prach na cyklostezce do Všeborovic a stále dál k „Chebáku“ až k základně, kde je pak zhodnocena dnešní vyjížďka i nešikovnost Jitky.

Čas však letí, zítřek se jistě zeptá co jsi včera pil a ve velkém večerním teple doprovázím Jitku temnými uličkami Tuhnic i Staré Role, aby se čerstvě potrhána představila rodině. Já to mám ještě pár metrů, kolo odloženo v garáži, tělo opláchnuto v teplé vodě bazénu a Plzeň pak ochlazuje mé vnitřnosti při zápisu dnes v horku odjetých 51 kilometrů…

Petr Baumann