2022 05 10 Kfely

Úterní velmi teplé odpoledne vylákalo k „povinné“ vyjížďce skoro rekordní účast. Bobo tradičně trucuje, sokolík Žíža prohnal svou silničku z Kolince do Varů, aby dnes mohl pozdravit tým před startem. Malý náčelník dává pokyn a už to valíme kolem Thermalu vzhůru k Jaru a v kličkách lesních cest stále výš k Camera Obcura a první oddych si můžeme dovolit až u „Gétovky“.

Krátký sjezdík do Hůrek a obvyklé technické pasáže před hvězdárnou ruší pořezané smrky. Kola přenesena a jsem zvědav kdo obnoví žluté značení v této džungli. V Hůrkách si nic nepořídíte a není nač čekat. Singltrek v lesních partiích pod „Pičusbergem“ máme za sebou a při jízdě na Kolovou dáváme v lese pravou, abychom se popasovali s technikou jízdy v lesáky řádně roz….ném terénu. Mezi pařezy a v kolejích vyrytými lesními stroji si pak hledám svou stopu a jsem konečně na asfaltu „Okružní pěšiny“, která vede tým pod kdysi vyhlášené místo a dnes ruinu hotelu Sennhof.

Při stoupání po červené od tohoto smutku na Kolovou otírám čelo od potu a padlý smrk, nejen mne nutí k podlézání. Stoupání pak končí na Kolové, zde traťovka, zkontrolovat obsah bidonů a cyklostezka nás vede ke golfišti pana Ebena. Rychlý sjezd do Stanovic, ze kterých vyjíždíme dnes v netradičním směru po loukách „U trigonometru“ ke kótě 610 m.n.m. „U Křížku“.

Nikdo neschází a před námi je zprvu sjezd do údolí „Nad lomem“ a pak výjezd k vrcholu „Mlýnského vrchu“, odkud si všichni, při sjezdu volným terénem k Bečovské silnici, přijdou na své. No vybál jsem se, brzdové kotouče vychladly a jsem ve Kfelech, kde na nás čekají „tři brdky“ před Cihelnami. Dnes se nám chtějí dřevorubci asi pomstít, opět prolézáme a přelezáme kmeny stmrků. Skelety řádně protaženy, svaly procvičeny, kůže potrhána a objevují se i „kapičky“, ztráty na životech nezaznamenány.

Tradiční výjezd po asfaltu od golfiště v Cihelnách  k hájovně Bor, přerušen návštěvou Žíry a poslední stoupání, tentokrát to dávám po zkratce, končí oblíbeným pádem po „jezevcovce“ do Doubí. Ještě výjezd kolem hřbitova ke trati a k „Mlýnkům“ končí sjezdem do ulice „Pod lesem“. Ještě přejet trať a „Tuhnická cesta“ mne neomylně přivádí do míst, kde žíznivý Tukan obvykle nachází svůj pramen.

Vyprahlé svaly zavodněny, nekončící zábava u stolu, čas letí a venku je tma i teplo. Tentokrát je návrat domů zpestřen společností. Otvírám bránu, kolo uloženo k odpočinku a okousán Drakem si pak hbitou rukou zapisuji 38 odjetých kilometrů s 1030 metry převýšení. Bezva vyjížďka …

fotky

Petr Baumann