-
- úterní odpoledne – Pernink
-
- bruslení těsně před smrtí
-
- pěkná klasika
-
- siesta u Maringotky
Úterý odpoledne, zástupci Tukanů vyjíždí z Perninku vstříc dobrodružství, jenž na ně čeká ve stopách vyřezaných na pláních mezi Perninkem a Abertamským katastrem a kolem Mrtvého rybníku a Barbory. Zřejmě poslední krásné zimní dny brzy skončí, sníh se mění na jarní firn a mísí se s jehličím i větvičkami, jenž se úspěšně lepí do klistrů.
První metry na pláni a nabraná zimní kila mne tlačí i s lyžemi do rozměklého sněhu, teplo mi nesvědčí a k Červené jámě dojíždím s mírným spožděním. Další stoupání nad Mauritius si dávám v klidu a nechávám odjet tým aby se provětral ve směru k Mrtvému rybníku, kam za nimi v klidu a pohodě jedu soupaž.
Za Mrtvým rybníkem dává tým směr ke Šlajsně a já si jedu v klidu k rozcestí pod Špičákem, abych jim jen naproti nad Barboru, kde se opět setkáváme a spolu pak jedeme zpět. Rozcestí Pod Špičákem, od Mrtvého rybníku jedu soupaž na louce až pod stoupání k Maringotce, kde měním styl. Na klasických lyžích bruslím k pevně ukotvené zelené plechové nádheře „Karosa“ vzor A3, kde místo vojáků sídlí již léta věhlasná osvěžovna sportovně založeného národa obojího pohlaví a věku.
Nápoje podávané mezi dveřmi v ruce a odpolední siesta v paprscích pozdně odpoledního žáru slunce nemá chybu. Pár fotek na památku a na památku mi také zůstává úsměv žraloka na pravé botě, kde podrážka podlehla tlaku a námaze. Začíná se ale ochlazovat a před námi je výjezd nad Mauritius, sjezd v rozbředlém sněhu k Rote Grube a poslední kilometry v již hodně pomalé stopě do Abertam, kde si mohu odložit žraloka na Madshuskách, připsat si k dobru dnes procouraných 25 kilometrů a ukončit lyžařskou sezónu…
Napsat komentář