2021 01 27 Mrtvý rybník

Zimní krásy není nikdy dost a sněhový úterní příděl jsme si vychutnali v mlze a čerstvě napadané 10cm vrstvě prašanu. Počasí se ale mění, slunce dostává zelenou a středa je také ideálním dnem pro sběr rodinobodů a sportovní výkon v bílé stopě. Vyjíždím motorizován vzhůru do hor a do oblasti, kde se dřív těžila cínová ruda a já dnes těžím z pestré nabídky krásných, kochacích pohledů do zemí koruny České a Sudet od Mauricia k Plešivci i k „maringotce“.

Bezvadně připravené stopy pro klasiky i pro bruslaře, vedou od Abertam vzhůru k Červené jámě a stále dál až k „maringotce“, která láká svými otevřenými dveřmi, jenž nahrazují výdejní okénko, k zastávce a k zavodnění organizmů zde se pohybujících běžkařů. Nechávám hrdě maruingotku za sebou a svěže chladný větřík čechrá mé kučery pod čepicí ve sjezdu přes pláň k Mrtvému rybníku, kde se v zimní kráse otáčím zpět k Rote Grube, kde pak dávám pravou k Bludné.

Slunce není nikdy dost a vitamín „D“ sbírám do zásoby při jízdě pod „Blaťák“ a v rychlém sjezdu k prameništi Bílé Bystřice, odkud se svižně vracím zpět k hájovně Lesík a k autu, kde vypínám Garmina, jenž mi připomíná dnes v klídku procouraně uběhnutých 15 kilometrů…

Petr Baumann