2020 11 10 Popov

Tak se dnes krásné podzimní a slunečné počasí převalilo do chladu a mlhy. Svátek svatého Martina je za dveřmi, sníh opět nebude a před námi je vyjížďka směřovaná do oblasti, kde sice nežijí lvi, ale kde si užijete zdravý pohyb ve vodní párou přesycené přírodě nejen v rovinách před Hroznětínem, ale i v místech kde jsou hustě naskládané vrstevnice před i za Popovem.

Hodina po poledni, řádně oblečen a vybaven se prodírám vodní párou k Čankovu, kde nalézám spřízněné duše, se kterými vyjíždím z Malých Niv lesním singltrekem vzhůru k Velkému Rybníku. První kilometry za sebou, svaly rozehřáté v kličkách i lalůčcích mezi stromy a před námi je někde v mlze dnešní cíl Popov.

Hroznětín, jízda k lesu kde na nás čeká jistě velmi oblíbené stoupání od Fleschnerovy kaple ke křížku na Oldříši. Nastoupané metry rychle přibývají a další si můžeme přičíst při překonání vrstevnic při vzlínání k Popovu. Jindy pěkné pohledy do prostoru bývalé obce schované v mlze, krátká traťovka a rychle vychládající tělo pak opět zahřívám v dalším stoupáním pod Popovský vrch a k hermeticky uzavřené osvěžovně „Krmelec“ na Mariánské.

Pohled na Garmin ukazuje teplotu – 2°C, pocitová teplota je na tom ještě hůře. Krátký sjezd po asfaltu a za bývalým klášterem, veden zelenou značkou, rychle ztrácím nadmořskou výšku mezi kamením k Eliášově potoku. Zmrzlé konečky prstů mě přesvědčují, že okolní teplota dnes není vhodná ke koupání či k jiným formám otužování. Na památku jedna fotka Plešivce, rychle ztrácím nadmořskou výšku a padám za týmem k Oldříši a dál lesem pod Rozhledem k Merklínu.

Merklín jako po vymření, cyklostezka k Rafandě a Hrozněnín je na tom stejně jako Merklín. Rychlá jízda kolem Velasu, začíná se ztrácet světlo a je tu zastávka U Beránků. Tep, dech uklidněn, kalorická podpora strávena, světla rozsvícena a před námi poslední kilometry k domovu.

Jízda kolem obory, světla i blikačky týmu překonávají tmu, odbočuji za Pušákem do krátkého singltreku v lese a najednou tma. Tým daleko vpředu, rychle zastavuji a jen zadní červená blikačka osvětluje nejbližší centimetry terénu. Skoro po hmatu se vracím zpět na cestu a po paměti jedu pomalu k přejezdu a k silnici před Podlesím, kde mne zachraňuje veřejné osvětlení a kde v tuto, skoro policejní hodinu nikdo nejezdí.

Jízda tmou a bez světla mě pak vede do Otovic. Bez roušky a pod hrozbou koronaviru přikrčen za řídítky se prosmýkám přes Třeboňskou a po louce u vysílače rychle k domovu, kde si zapisuji dnes odjetých 45 kilometrů. U krbu pak v klidu přemýšlím o založení firmy s názvem SPLAV s.r.o. (spolek pro pití lihovin a vín) se sídlem na základně, kde by se v klídku mohl legálně scházet při poradách tým i jeho dozorčí rada…

fotky

Petr Baumann