Do konce roku zbývá 47 dní a kdo by si vzpomněl, že v roce 1891 byl zahájen provoz koněspřežné tramvaje v Košicích. Škoda, že toto jistě významné výročí zaniklo ve víru společenskoekonomických zásahů do života nejen pracujícího lidu, ale i nepříznivých zpráv o stavu nuceně prázdných lokálů osvěžoven. Ještě, že je povolen sportovně společenský styk obyvatelstva v přírodě.

S vědomím dnes příznivě nakloněného listopadového počasí, vjíždím do terénu Tuhnického lesa, abych zakroužil po stezkách a lalůčcích vzhůru k zájmovému území obsazeného f. Mesionia Holding LTD se sídlem na Cypru, kde se za plotem chvěje chladem u děla v bronzu vyvedený jediný syn druhého manželství cara Alexeje Michajloviče. Nechávám vyhlídku i uzavřený prostor za sebou a zvedám spadané listí v rychlém sjezdu ke sv. Linhartu a pak i po kamenech od lomu dolů do Doubí, kde provětrávám s týmem stojatý vzduch v uličkách mezi vilkami ve směru ke Svatoškám.

Sjezd k Ohři rychle nahrazen stoupáním, kde si mezi zahrádkami zahřívám vychladlé svaly ve směru ke štole Benátčanů a stále vzhůru k Lesní vyhlídce. Pionýrské i Svatošské skály hluboko pod námi, naproti za řekou vrchol Koule a romantiku neruší ani klapot kopyt a příjezd Šemíka s Horymírem v sedle. Odvážný skok se nekoná, Šemík mizí zbaběle dolů po parapetu a tým mizí také v sedlech vzhůru k oboře Hory, kde mne dostihl defekt. Hledám závadu a dlouho odstraňuji kamínek zaseklý v ramínku šaltru, tým mezitím zmizel někam ve směru k Loučkám. Kamínek odstraněn, v trávě marně hledám stopy týmu a jedu sám k Lokti a pak singltrekem do Sadové, kde je konečně signál a mohu se domluvit na místě setkání s týmem.

Houpačák ve Starém Sedle a již v balíku stoupáme po žluté k Sovímu potoku a stále výš přes Dvory k Nadlesí, kde je zařazena neplánovaná zastávka u Franty. Krátká zastávka vyplněná dovezenými traťovkami a dezinfekcí je za námi. Před námi Třídomí, za kterým se před Slavkovem válejí studené mlhy a kde chybí k romantice jen jelení říje a pašeráci. Začíná se rychle šeřit a u popraviště si nenechávám ujít  pohled přes popraviště ke Krudumi, kde k neskutečně barevnému západu a hlubokému zážitku chybí jen skučení zde popravených.

Zapínám světlo a poslouchám nářek řetězu namáhaného ve výjezdu pod Stránisko, kde se stoupání láme a rychlý sjezd pak končí u hájovny Bor. „Krátká“ zastávka k doplnění kalorií a v časovém limitu, stanoveném vládou ČR, pak dojíždím po cyklostezce i liduprázdnětemnými starorolskými uličkami a louce k domovu, kde si zapisuji do análu dnes, v příjemné společnosti a v předepsaném odstupu odjetých 54 kilometrů. Se vzpomínkou na pozdrav „Maršál Stalinovskij…“ pak ukládám svůj vyvětraný skelet k zaslouženému odpočinku…

fotky