Sobota dopoledne, slunce hravě poráží médií importovanou americkou volební nervozitu a dává křídla všemu živému a ochotnému se ztratit koronaviru z dohledu. Cíl vyjížďky je daný a dnes si dáme do těla v terénech jízdou kolem Hruškové, Krudumi, Krásna a Slavkovu.

Skvělé barvy podzimu nás doprovází již od prvních metrů jízdy mezi vilkami pod Rohem a na Podhorské kypě. Skoro golfový pažit polního letiště je za námi a z Nového Sedla se jedeme přesvědčit o stavu stavby nového mostu, kde nadávky stavbyvedoucího nás přesvědčují o rychlém postupu vpřed k mostu přes dálnici.

Krátká zastávka před sjezdem k lávce pod zámkem, já jedu s Ajou a Pepínem pomalu napřed za Zuzkou a Bobem k Hruškové a čekám, že nás zbytek rychle dožene. Hrušková, Ája zodpovědně čeká u Sportcentra, já jedu dál a dávám pravou vzhůru k úvozu a pak po louce pod vrchol Vítkova, kde čekám společně s Pepínem na tým.

Dlouho se nic neděje a konečně dojíždí Zuzka s Bobem, kteří jedou dál v k vrcholu Krudumi. Zbatek týmu nikde a mobilem oslovený náčelník nám sděluje, že se vyhřívají na slunci u pomníku přísahy. No nahmatali jsme se, víme že žijeme a jedu pak k Mílířům, kde čekáme na oba Tukany, kteří dnes jako jediní dojeli na zdaleka viditelný vrchol.

Původně domluvený sraz týmem u hájovny Třídomí nestíháme a kolem Komářích rybníků jedeme přes Krásno ke Stanumu a ke Stasisu, kde má tým čtvrthodiny náskok a je v Tepličce.  Jet za nimi se nám již nechce, tak si dáváme do těla při jízdě přes Větrný Dvůr k popravišti a po zkratkách ke Stránisku i k hájovně Bor, kde se všichni opět v požadovaném rozestupu setkáváme.

Pěkný podzimní den končí, slunce zapadlo a končí i dnešní povedená vyjížďka. Již za tmy pak dojíždím k domovu, kde se v deníčku objevuje zápis 61 odjetých kilometrů…

fotky