2020 08 29 Krásno

Jo víkend je víkend a sobota, která hrozí deštěm je před námi. Před námi je náčelníkem narýsovaná trasa a plán útoku na přírodu Slavkovského lesa, ve které dnes budou Tukani brousit své pláště. Změna počasí se zatím nekoná, předpověď dává naději, že do večera nezmoknem a stejně zkušeně nasazuji zadní blatník a vyjíždím k AC Start.

Devět Tukanů, podpořených tříčlenným Eifelovým týmem jenž se chce projet po trati Sokolovské dvacetičtyřhodinovky, vyjíždí ke Globusu a vzhůru pod Roh, kde se vrací zpět na Podhorskou kypu. Chvilka čekání na mostě přes R6 pak poskytuje vhodnou příležitost k získání pamětního fota i k výjezdu mezi novými vilkami v Horách k místnímu hřbitovu.

Nechceme zde rušit klid stavebníků i nebožtíků, fofříme loukami rychle k Lokti a po rychlém sjezdu kolem motokrosu se proplétám, spolu s ostatními, mezi stromy po  úzké stezce do Sadové ulice. Bobo se jako obvykle tomuto úseku vyhnul a jistě čerpal plechovou energii v místní sámošce k svižné jízdě kolem Ohře a k houpavé lávce ve Starém Sedle.

Staré Sedlo necháváme za sebou a už zkouším stav a vytýčený úsek trati 24hodinovky mezi břízkami. Technická trať za dne vypadá skvěle a noční pocity z průjezdu nechám raději závodníkům. Výjezd k odpočívce, kousek asfaltu, pravá a sjezd nás vede k rovině, pak levá a dlouhý úsek mírného stoupání na místo cíle, kde se potkáváme s týmem organizátorů závodu a jejich pomocníky. Eifel a jeho tým se odpojuje, odjíždí vstřebávat profil trati a natrénovat techniku v místech, kde Marty a jeho tým nalinkoval a připravil skvělá místa pro bajkerové vytrvalce. Společná fotka pak končí toto setkání a jedem si vyzkoušet kousek trati ve směru ke Hruškové, kudy se v pátek protáhnou i časovkáři.

Výjezd k pomníku přísahy i hájovna Třídomí pod Krudumí je za námi a JTF ordinuje týmu výjezd ke Krásnu po dlouho nejeté lesní cestě. V mobilu záznam nelže, směr je daný a po chvíli mám pocit, že tudy naposledy prošla německá branná moc. Kde ale prošel Wehrmacht, tam proletí i Tukani a poslední metry k asfaltu již tlačíme mezi pařezy, mladými smrčky a ve vysoké trávě.

Příjemný zážitek ve svěží zelené džungli Žížou zdokumentován a před námi je ještě příjemnější v lokále U Divočáka. Závěrečná náčelníkova kávička pak končí posezení a vracíme se zpět do přírody, kde gumy sviští po asfaltu ke Slavkovu a z Kounic ke Stasisu. Myšlenky na lalůček a jízdu přes Ležničky do Kfel a Cihelen včas zažehnány a přes Větrný Dvůr to dáváme klasicky a rychle k popravišti.

Dnes daleký výhled k Andělské Hoře i k Měděnci je úchvatný a před námi je úchvatná i hradba Strážiště. Tři zkratky ve výjezdu jsou výzvou, guláš U Divočáka mi nasadil křídla a na vrcholu stoupání si mohu opět klepat na ramena. Dech i tep pak upravuji v rychlém sjezdu ke Fčelínu, kde pak společně obdivujeme pěstitelské úspěchy zdejšího „mičurina“. Jen točené „Starobrno“ zřejmě chybí k úplnému pocitu z ráje, který úspěšně nahrazuje tekutá strava z plechového obalu a třešeň na dortu pak sjezd po „jezevcovce“ do Doubí.

Pár kapek deště na Tuhnické, klacek v šaltru a poslední metry k základně již bez úhony. Večer příjemně utíká a mezi loužemi po lehkém dešti kličkuji s JTF na cestě k domovu, kde zkoušíme ještě projet nový úsek cyklostezky k meandru. Náčelní pak jede na Rolavu a mě čeká ještě závěrečné vyšlapání k domovu, kde si pak zapisuji, v klidu a nezávodně odjetých, 62 kilometrů…

fotky

Petr Baumann