Okurková sezóna v plném proudu, z dálného východu úspěšně exportovaný koronavirus plní svým elánem stránky světového tisku, rozhlasové vysílání i obrazovky televizních stanic. Jen Aрмянское радио kupodivu mlčí. Kdo ale nemlčí a plně se věnuje sportovní přípravě nejen na zrušené závody jsou Tukani, kteří dnes vyjíždí s cílem zčeřit hladinu přehradní nádrže v Tatrovicích a posléze, s jistým 50ti letým mladíkem, probrat jeho krásná mladá léta strávená v plenkách v blízkosti uhláku se šňůrou od kačera v ruce.
Slunce dává svým žárem zabrat všemu živému a u AC Start se sjíždí 18 kusů, kteří pak první metry z trasy ukrajují ve směru k Tesku a svižnou jízdou singltrekem pod tratí jedou k Jenišovu. Podhorskou kypu, Mírovou i Chodov máme rychle za sebou a tým láká svou typickou vůní odkaliště rektizolky z Vřesové, za kterou nás vítá první velká louže u mostku přes Tatrovický potok.
V lesním šeru stoupám za kamarády kolem Tatrovického potoku, tlačím před sebou znovu začínajícího a dnes rehabilitujícího Míru Š. a po chvilce jsme všichni na asfaltu u Tatrovic. Ještě pár metrů stoupání a už se proháníme po koruně hráze, pak i mezi stromy a kameny na úzké stezce k pláži, kde sluneční paprsky svítí na vypracovaná těla i svaly otužilých Tukanů, nořících se hlubin přehradní nádrže. Zbytek týmu, kterému nechutná voda, pozoruje vážky, komáry a polyká sebou přivezené traťovky. Úspěšná koupačka ukončena a je také dokončen objezd přehrady. Ve Spomyšli jsou pak zjištěny ztráty v týmu, chybí Roman a Martin, na které nečekáme. Jsou zkušení, určitě mají kompas, ví na které straně stromů roste mech, odkud vane vítr a cestu domů znají.
Těla omytá svěží koupačkou jsou znovu na cestě k Černavě zapudrována prachem a už padáme z Rájce dolů po zelené k rybářům v Nové Roli a trháme asfalt k Božíčanům. Ještě zbývá zdolat Jimlíkov, kolem parovodu se protáhnout k vysílačce a do Dvorů, kde nasazují někteří nevyvětraní Tukani u hokejové haly k pivnímu špurtu. U základny, kam dojíždí se zpožděním i Roman a Martin, si vítězství tentokrát vychutnává Zelí. Garmin pak ukazuje 45 kilometrů jízdy a u stolu na základně všichni, nad porcemi pečených kolen, přejeme Martymu vše nej… a další šťastná léta po boku Hanky…
Napsat komentář