Sobotní ráno vítá karlovaráky sluncem, teplo i ve stínu a po domluvě dnes jedem provětrat faldy do Bezručova údolí. Tým je dnes doplněn elektrickou sekcí vedenou Áťou a komplikace se získáním omezeného počtu drahých míst pro kola v rychlíku znemožňují účast většího počtu Tukanů na této akci. Limit osmi míst rychle vyčerpán, kola usazena na svých místech a už si vychutnáváme jízdu vlakem do Chomutova. Za sebou necháváme Vary, kam se ale vrátíme po ose a hřebenu Krušných hor.

Nádraží v Chomutově, kupé rychle opuštěno a s drahými jízdenkami si můžeme…  asi víte co. Sedláme rychle své stroje a už jedeme kolem Chomutovky kolem k prvnímu Dolskému mlýnu. 5 km v nohách, malé občerstvení a před námi je jízda do vrchu, tedy 400 metrů převýšení na 10ti kilometrech. Udržujeme klidné tempo s přesvědčením, že nás elektrosekce hravě předjede. Jízda v pěkném, zdravě zeleném a provoněném Bezručově údolí kolem Chomutovky dává pěkně do těla, pěkné pohledy na Medvědí vodopády i vodopády na Chomutovce mám ve foťáku a je tu značka obce Sv. Šebastián.

Pepíno, Irča i Pavel to mají také za sebou. „Elektrikáři“ nesplnili naše obavy, dlouhé chvíle čekání vyplňujeme pohledem na nohejbalisty a konečně se objevuje Áťa i zbytek bateriového týmu. Malá traťovka ve zdejší osvěžovačce a po domluvě pak jedeme ke Skelnému vrchu a stále dál na západ po Jilmové cestě k Přísečnické přehradě, kde nás pod Rusovou skrápí lehký deštík a odpolední siestu ruší svist vrtulí větrných výrobníků elektřiny. Před Měděncem chvilku čekám na průjezd historického motoráčku a nostalgické vzpomínky pak zapíjím kávičkou. Rudý nápoj s názvem Griotka vlévá do těla rychlé sacharidy a svěže jedu vstříc k západu.

Asfalt položený k Horní Halži a k rozcestí pod Meluzínou mám za sebou, čekáme opět na bateriový tým a konečně se objevuje elektrické Grupeto, které dnes nezajímá umístění. Soňa konstatuje, že má na displeji jednu čárku a tak ji ujišťuji, že já také, ale hnědou v prádle. Naštěstí jsme na nejvyšším bodě a čeká nás dlouhý sjezd přes Suchou, který končí u Subtery. Kamenité sjezdy nejsou doménou elektrikářů a tak po domluvě s JTF nečekáme a přes Hluboký a Hroznětín jedeme na Velas, kde opět čekáme. Čekací doba vyplněna zavodněním vyšťaveného organismu a dnešní vyjížďka pak se slzou v oku JTF oficiálně vpodvečer ukončena a doma pak zapisuji do deníčku dnes odjetých 82 kilometrů…

fotky