ráno na Schuppenbergské cestě
Bučinská, pod Zaječí horou
Sobotní ráno, rýmičkáři trpí na gaučích, s nudlí u nosu i šálou na krku polykají po hrstech vitamíny a svírají hrnky s horkým čajem. Pět kusů Tukanů, impregnovaných nejenom stálým tréninkem, svírá běžecké hůlky a brodí se čerstvě napadanou vrstvou sněhu, zakrývající pečlivě vyřezané stopy v dnes zakázaném prostoru.
Předpověď počasí vcelku jasná, na silnici ledovka, ve vyšších polohách celodenní sněžení a karlovarsko opět bez slunce. Tentokrát nechávám doma brusličky a volba stoupacího vosku je jasná… modrý extra. Chvilka napětí při škole smyků ve Svobodovce a již vkládám 10 Kč do rukou průvodčí, která nás pak nemilosrdně vyšoupne ze silně vyhřátého vagonu na perón hlavního nádraží v Perninku.
Jistotu sociálních stránek, že jsou stopy upravené, změnil sv. Petr a do lesů ohraničených zákazem vstupu nasypal a stále sype nový, čerstvý a naštěstí prachový sníh. Krásně zimní podmínky, jen stopu si musíme sami vyjet. Střídáme se pak ve vedení až ke Korci, kde se na nás z říše od Hennebergu valí rolba.
Pěkný manšestr i čerstvě vyřezaná stopa nás vede od Korce přes Henneberg na Kammloipe. Jindy masy německých běžkařů zmizely, ve stopě bojujeme jen s protivětrem a potkáváme jednotlivé, odvážné německy hovořící kusy. Sněhu kolem tolik, že i pamětníci nepamatují, dokonce i koruna hráze na přehradě je profrézována, to asi aby běžkaři nepadali pod hráz. Ještě kousek stoupání a už držím v ruce hrnek s vinným odvarem s názvem Glühwein a chutí skořice. V Iglú také potkáváme kamaráda Vladana, jenž tímto posílá pozdravy Vinimu do Sedlečka.
Vychutnávám si Bombardino i chvíle klidu a pohody v rytmu rockové hudby, posílen se vracím rád za kamarády do stopy. Míříme stále po hranici na západ k odbočce na Přední Ostružník. Lyže slušně jedou a ke stolu „U Kovárny“ na Přebuzi je to naštěstí z kopce. V osvěžovně jde kopce i moje předsevzetí krotit příjem kalorií a pro jistotu tak vybírám z dnešního menu dietní jitrnici se zelím a bramborem. Kalorickou bombu pak zalévám chmelovým 11° juice. Nabrané kalorie likviduji svižným pohybem za kamarády a tentokrát ve směru k mostu přes Rolavu.
Stále drobně sněží, teplota stoupá, sníh se mění, těžkne. Kolem Rolavy to valíme přes Chaloupky a kolem Zdendy do Nových Hamrů, kde je vyjížďka zakončena po 40ti kilometrech u sklenice Kofoly a studeného piva, jenž drží Bobo ve vyhřívaných rukavicích. Den sice nebyl jak malovaný, ale nevím kdo vydal zákaz vstupu do tak nádherné přírody, doufám, že nasadí běžky a změní fofrem svůj názor…
Podobné články:
Napsat komentář