Dvanáctý den roku 2019 se ve Varech opět probudil do lehkého raního deštíku. Pracně napadaný sníh mizí jak pára nad hrncem a Tukani rychle mizí, pomocí vlaku, do vyšší nadmořské výšky. Stanice Beringen málem zasypaná sněhem pod ramena, všude kolem mlha a pod běžkami čerstvě upravený manšestr ve stopě.
Dnes posiluji tým i já a dokonce Pepíno, po třicetipěti letech vybaven dětskými hůlkami, oprášil letité retro běžky a s novým nánosem extra modrého vosku drží nasazené tempo. Já zjišťuji, že nabraná kila se špatně vozí a dech se také nějak podivuhodně zkrátil. No mám co dělat abych týmu stačil. U rozcestí pod Korcem se loučím a sjíždím společně s Romanem a Ájou do Jelení, kteří jedou ke státní hranici.
Sám pak ztracenou výšku rychle nabírám v tempu „krok sun krok“ v zafoukané a v pláni skoro ztracené stopě kolem vedení ve směru k Chlapecké pasece. Procvičuji pažní svaly, padlé smrky mi připravují vhodné podmínky pro tělesná cvičení a překonání překážek. Jsem na vrcholu a už si vychutnávám rovinky i sjezd kolem Jelenského potoku do Chaloupek. Kolem Rolavy pak držím svižné tempo do Hamrů, které mě vítají, po ujetí 22 kilometrů, oblevou a deštěm. Posílám ještě zprávu kamarádům, že jsem přežil pobyt v divočině a vracím se domů.
Roman s Ájou z Jelení hbitě vystoupali ke hranici říše a jeli naproti zbytku týmu, který to vzal u Korce do Hennebergu. Jak dopadlo setkání nevím, ale jistě byli překvapeni, že Iglú bylo tentokrát zavřené. Zřejmě sanitární den a došlo „Bombardino“. Ještě, že byly dobré podmínky na Kammloipe a také pěkně upravená stopa od Koutku do Přebuzi a přes Chaloupky až do Hamrů, kde se Romanův Garmin zastavil na cifře 46ti ubruslených kilometrech.
Z Plešivce přinesl vítr zprávu od nejmenovaného maskovaného Tukana „Plešivec. Jen pro otrlý…“ a ozvali se skialpinisti Vítek a Hanka, kteří v silném větru sdělili světu své dojmy a pozdravy. No kdo se dnes válel na gauči, sbíral rodinobody či koukal na bednu, tak ten o hodně přišel…
https://www.relive.cc/view/2073521328