– 12°Cu Chlapecké paseky nad Jelením
Martin zakroužil kolem zmrzlého Lokte
Paní Zima se svými zbraněmi…chladem, mrazem a inverzním projevem počasí zaútočila nejen na karlovarsko, ale i na hejno Tukanů. Náčelník se vytratil do světa a seběvědomí i chuť sportovat se v dnešním mrazáku vypařila jak pára nad hrncem.
Dima odjel ráno snaživě zkontrolovat stav zasněženého golfiště a jeho názor „jde to“, smetl rychle ze stolu Vítek svým postřehem „je málo sněhu a bídné stopy, nestojí to za to tam jet“. Názor Dimy na stav rozbitých stop na golfišti tak nelze slušně popsat a Vítek se asi směje doma pod fousy.
Pracující Tukani ovšem dali přednost budování vlasti, pracovním výkonům, lámáním norem u projekčních prken či se hřáli v chaosu elektrických jističů, obvodů a propotili trika při odstraňování zmatků pokladen ett. Prapor Tukanů ovšem zvedli ti, jenž zaslouženě opustili řady proletariátu a vyjeli do stop zmrzlých a rozšlapaných na golfišti (Dima, jedno kolečko!) a do pěkně vyřezaných stop v ideálních sněhových podmínkách na hřebenech Krušných hor (Petr, také jedno kolečko).
Nechávám auto na Chaloupeckém parkovišti a mrazivý dech se do mne pouští s plnou silou. Mým cílem je pro dnešek dosáhnout vrcholu, tedy odbočky na červenou u Chlapecké paseky nad Jelením. S plnou silou odjíždím směr Chaloupky, srdce tluče v hrudi, plíce si žádají více O2 a tak jsem nucen často v kopci odpočívat.
Na Chalupkách jsem sám, kolem klid a potkávám protijedoucího Fícu, který má za sebou již kolečko přes říši a 40 km za sebou. No mám co dělat, v klidu stoupám kolem Jelenského potoku vzhůru a již si vychutnávám rovinky před vrcholem, kde potkávám první běžkaře, německy hovořící se saským dialektem a zcela jistě toužících po porci českého guláše.
Konečně se přede mnou objevují sloupy elektrického vedení a jsem na vrcholu, kde se snaží slunce prorazit pokličku z mraků. Otáčím směr a frčím zpět v rychlé stopě, citelný chlad začíná ovládat mé tělo ve sjezdu k Chaloupkám, kde potkávám Míru Šmádla. Slova pozdravu mi přimrzají na rty, neztrácím teplo a čas, lyže mi jedou a jsem dole na parkovišti. Garmin ukazuje odjetých 17km, převlek do suchého oblečení, otočit klíčkem v zapalování a už rychle ztrácím nadmořskou výšku a nořím se zpět do inverze.
Povinnou rehabilitaci na základně i večerní procházku mám za sebou, vychutnávám si klid a záři plamenů v krbu a zjišťuji, že jeden Tukan přeci jenom vytáhl „zimáka“, rozepjal křídla a zakroužil v mrazivém počasí v terénech kolem Lokte. Přežil a podal očité svědectví:
„Poprvé za mou Tukaní éru se mi stalo, že jsem přijel na sraz sám. Myslel jsem, že dám aspoň Krudum s Verčou, ale nepovedlo se 😀 Tak jsem dal tempo do Lokte a Supí potok a zpět (44 km). Klekl mi zadní tlumič a zamrzla vidlice, ale jinak paráda.“
Bezva výkon Martine 🙂
trasa Martin:
Podobné články:
Napsat komentář