2023 01 24 Jelení

Tým Tukanů odlétl za sněhem, hnízdí tento týden na Modravě a šlape si stopy ve zdejších polesích. Honzík si užívá výhod upravených rakouských sjezdovek a prohání odpočívající rakouský i jiný evropský pracující proletariát na svazích zdejších lyžařských areálů. Dotazem pak zjištěno, že se Martin usilovně věnuje vzdělání, Roman dnes vstřebává očkování, Dima Jirka okupuje gauč a Petra Dimu jistě naleznete rozmočeného v bazénu. Pracovní výkazy Vítka nejsou veřejné a jeho sportovní aktivity tak zůstávají světu neznámé.

Kola odpočívají, Karlovy vary stále bez bílé peřiny, ale úterý patří sportu a po Romanově zprávě o výšce sněhové pokrývky a stavu stop, vyjíždím s Irčou vzhůru do Jelení. Auto na parkovišti vychládá, mlha jak v prádelně, lehký větřík doplňuje teplota -3°C a vyjíždíme do stopy ve směru k „Pašerácké hospodě“, kde Irča na zbrusu nových klasičkách končí a vrací se zpět k Jelení, aby vyzkoušela co vydrží její nová součástka těla umně umístěná do oblasti kyčlí.

Sezona začíná a na mém bruslařském stylu je to znát. Ve stoupání od dědičné štoly s. Jiří několikrát zastavuji a do plic se snažím nacpat molekuly kyslíku a uklidnit tep. Dýchám jak sentinel a konečně se stoupání láme do roviny a za styl pohyb v kvalitní stopě u koncentráku, se už nemusím stydět.

Bruslím až k rozcestí nad Rolavou, pár fotek jako důkaz, obracím směr k Jelení: Potkávám jen několik, stejně nadšených lyžařů, chvátám a myslím na Irču, zda nezmrzla. Ještě mne čeká sjezd k „Pašerácké hospodě“ a kolem už kolem „Černé vody“ fofřím k parkovišti, kde nalézám živou a hlavně zdravou Irenu, která zdolala tři okruhy po rovině v rehabilitačním tempu. Vracíme se domů, myšlenky na návštěvu Kubry se honí hlavou a nakonec se u stolu setkává trojice sirotků…

Petr Baumann