Konec týdne si připravil, pro vše živé co se pohybuje na souši a kole, vlhko a vůbec vodu padající z nebe. Vlhkost vzduchu i rosný bod okupuje číslovku 150%. Krušné hory zmizely v mracích, karlovarsko po nočním dešti rozmočené a kdo nenasadil blatníky či pláštěnku hazarduje se zdravím a riskuje přinejmenším mokře čvachtající vložku v čapákách.

Odjíždím ke startu, teploměr slibuje příjemných 17°C a má pláštěnka odpočívá na háčku v předsíni. Přijíždím k ACS, kde mne vítá drobný déšť a tým, se kterým vyjíždím ve směru k hornímu nádraží. První metry k lávce přes Ohři a u Baumaxu už vlhkost padající z nebe vítězí. Naštěstí je teplo a tělesná teplota se zvyšuje všem ve stoupání k „horňáku“ i k dalovické vyhlídce nad parkem, kde sundávám silně zarosené brýle.

Do Sadova pak kloužeme po rozbahněné stezce a opouštíme jej oblíbeným stoupáním kolem trati ve směru ke Koncordii a Hájku. Před námi je schován v mlze a vlhku, padajícího z nebe, Ostrov i Kfely. Tým se noří do drobného deště a nad Hlubokým z nás padá bahno na asfalt položený do Horního Žďáru, kde od „Subtery“ na tým čeká stoupání k Arnoltovu.

Stoupáme vzhůru a před námi je osamělý cyklista, ze kterého se vyklubal Roman. Arnoltov. Závora na cestě k Hanušovu vybavena drátem a elektrickým proudem překonána a od kapličky Hanušově jedeme K Maroltovu netradiční, modře označenou stezkou, kde elektrický ohradník nabíjí Romana i Žížu energií.  Oba zářící borci posléze vysvobozeni a máme Maroltov za sebou.

Květnová, kousek stoupání mezi loužemi a barva podzimu nás provází k „Novému Světu“ nad v mlze a oparu schovanými Vojkovicemi i Doupovem. Rychlý sjezd k Ohři a proti proudu si pak přičítáme odjeté kilometry k mostu ve Velichově, odkud je to jen kousek k zařízení s názvem „U lípy“. Bahenní stopy v obličejích setřeny, roztopená kamna suší nejen naše svršky, 12° z Plzně, horká bramboračka a  meníčko završuje kávička.

Déšť se přesul dále do zemí koruny české, mezi mraky se klube slunce. Původní Pušákova myšlenka projet se v rozbahněných terénech pod hradištěm Thebisberg (Liščím vrchem) opuštěna a po asfaltu fofříme do Radošova a Kyselky, odkud stoupáme do Nové Kyselky, abychom pak rychle sjeli po loukách dolů k Muzíkovskému mostu.

Cyklostezka, Roman na čele zapíná tempomat a po chvilce jsme ve Všeborovicích, kde se potkáváme s Terezkou a někteří z nás si mohou zahoupat s kočárkem. Vzdávám se tohoto potěšení a jedu domů společně s Petrem D. a Jitkou vlhkem nasyceným městem. Doma spouštím pračku, sprchou odbahněn a ručníkem řádně vysušen pak směle zapisuji dnes odjetých 63 kilometrů

 52 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes