Tak mi konečně rozmrzly články prstů, o letních teplotách si můžeme jen zdát a v šatníku hledám skoro zimní cooldres v barvách Tukanů. Déšť dnes nehrozí, odpoledních 14°C nic moc, sluneční paprsky se objevují mezi mraky a ozařují tým, který se sjíždí k pravidelné vyjížďce. Poslední kusy doráží, trasa i směr má dnes svou přitažlivost a vyjíždíme.

Tuhnický les nelze vynechat a první zahřívací metry nás vedou pod sv. Linhart a ke sjezdu pod lomem do Doubí, které opouštíme po modré od vesničky SOS do Svatošek, kde čeká první zkouška odvahy i techniky v krátkém sjezdíku na asfalt. Je to tak napůl, někdo to sjel a druhá půlka se p….a. U Svatošek klid, vlny pod skalními věžemi svatebního průvodu si tiše ševelí a ve stoupání od „pionýrského“ ševelí i naše řetězy. Kdo na to má, tak může vést v dlouhém stoupání smysluplné rozhovory a kdo na to nemá, tak šetří dechem. Můj případ.

Odbočka z rozbitého asfaltu do lalůčku a po chvíli se vracíme zpět do závěru stoupání, kde si konečně plíce odpočinou a srdeční tep se může uklidnit při pohledu na „Vildenavu“ i na palivový kombinát ve Vřesové. 2,4km délky a 200 nastoupaných metrů za námi. Paprsky zapadajícího slunce se prodírají mezi listím a vrstevnicová cesta vede tým k odpočívce pod Koulí a stále výš až pod „Zelenáč“, kde vrháme do bahnité odbočky, jenž nás vede přes louky a spadané břízy dolů k Bošířanům.

Chvilka na občerstvení a po asfaltu se blížíme ke dlouhodobě uzavřenému slavkovskému popravišti. Asi nejsou hříšníci i kati a dnes se popravuje v televizi. Odbočka na louku a přes „Větrný Dvůr“ se dostáváme do Ležnic a po krátkém stoupání i do Ležniček, kde se ke slovu hlásí citelný chlad, který nedokáže rozehřát pěkný pohled na vzdálené krušnohoří a Doupov.

Rychlý sjezd k mostku přes trať a stále dolů do Kfel, odkud to valíme po asfaltu do Cihelen. Nucená zastávka na semaforu a jsme v Cihelnách. Golfiště prázdné, jen zelený pažit a asfalt natažený vzhůru k hájovně Bor, na kterém potkáváme sjezdařský tým v podobě tří tahačů naložených dřevem. Proti nim nemám šanci, uhýbám do příkopu a konečně mohu vystoupat poslední metry ke Fčelínu.

Je mi docela zima, zdravím se se Žírou, někteří vynechávají občerstvovačku a jedeme vstříc stolu na základně. V lese zima, vlhko, mokré kořeny nejsou překážkou, „jezevcovka“ zahřeje v každém počasí a jsem opět v Doubí, které opouštím sám, jízdou kolem hřbitova ke „mlýnkům“.

Ještě lidu i psů prázdná „Tuhnická“ a u garáže se pak setkávám s kamarády, se kterými obsazujeme šenk. Po chvíli se dostavuje i zbytek týmu a večer plyne jako voda kolem Svatošek. Venku tma, Garmin ukazuje pouhé 4°C a poslední metry k domovu překonávám ve společnosti Jitky, Dimy a Milušky. Kolo v garáži, postupně rozmrzám a v záři plamenů v krbu si mohu připsat do deníčku dnes odjetých, hodně chladných 42 km…

fotky

 18 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes