2022 05 07 Žlutice

12 kusů dnes vítá u ACS slunce, modrá obloha a také vyjížďka, směřovaná do terénů před Vladařem a tepelské pánve kolem Toužimi. Letní teplota určuje počet vrstev oblečení a první metry na procvičení svalstva vedou tradičně vzhůru do lázeňských lesů, Hřeben do Tuhnického lesa překonán a „čapkovka“ nás vede do Slovanské a Březové. Tradičně kolem Alice a z lesní stezky, dávám za ostatními přednost výjezdu po zkratce na „Okružní“, po které jedeme pod Vítkovku a přes Kolovou na Pilu, kde čeká červená značka, která povede tým až do Žlutic.

Dlouhá Lomnice, Horní Tašovice a Bochov s tradiční návštěvou osvěžovny „U zlaté koule“. Klasika v podobě držkové a desítky, přidává tělesný optimismus a vracíme se do terénů před Údrčí, abychom z Polomu ztratili výšku, kterou pak poctivě nabíráme v dlouhém stoupání k Ratiboři a po svěže zelených loukách pod Dlouhý vrch. Krátká zastávka na kochání uklidňuje tep i dech. Pohled ke Skokům i k Ratiboři má své kouzlo a své kouzlo má i „Pub Cihelna“ ve Žluticích.

Nečekáme tedy a rychlý sjezd nás přivádí nad Verušice, pak kolem hřbitova a kostela sv. Mikuláše míříme loukami k terase osvěžovny. Meníčko nabídlo všechny chutě, plzeň tradici a už si dáváme do těla ve stoupání od mostu přes Střelu. Zdolané vrstevnice pomalu přibývají, ve slunci a v tělesné námaze se můj naspořený tělesný tuk rychle rozpouští a u kapličky nad Mostcem to mám za sebou. Nikdo nechce čekat, abych nevychladl jedu dál rychle za týmem ke Štědré.

Asfalt šetří síly, Lažany, Brložec, Smilov, Radyně, nestačím sledovat krajinu a jsme v Toužimi, kde prahnu „U Čápa“ po Kofole. Sladké koláčky z Verčiny produkce doplnily mé cukry a před námi je návrat k rodné hroudě. Nejdřív kolem Střely pod Chylice, kde další stoupání vede tým ke Smilovu, za kterým opouštíme asfalt a dáváme levou do volného terénu. Úzká, kravami rozdupaná stezička, svědčí tréninku rovnováhy a kolem ohradníku nás vede ke kravínu, za kterým se chytáme modré značky, namalované k Českému Chloumku.

Oraniště dalo všem zabrat a asfalt natažený přes Javornou do Rybničné zklidňuje namožené zadní partie. No pohoda končí a pod „Skalním hradem“ jedu lesem za týmem dolů k rozcestí Červený kříž. Čerstvá voda ze studánky šplouchá v bidonech a rychlost jízdy se zvyšuje na lesní asfaltce k Pile. Vrchol Mravenčáku rychle přejet. V Kolové uzavíráme okruh, vracíme se zpět pod Vítkovku a stále dolů zkratkami pod Waltrovku a pak po „Okružní“ do Kome.

Návrh na zdolání Rusalky všemi zamítnut a tak dáváme přednost jízdě lázeňským územím. U divadla na nás hledí nový otec vlasti. Pobledlý, nerezový Karel IV sedí pevně v sedle jako Tukani, kteří spěchají domů a zbytek týmu se pak tlačí na terase základny. V šenku se slaví šedesátiny neznámého občana, venku teplo a domů je to jen kousek. Jedno z povinnosti, opouštím společnost a poslední stoupání mám za sebou. Kolo uloženo, tělo zbaveno potu a prachu, kalorie doplněny a v deníčku přibývá zápis „Žlutice 96km“…

fotky

Petr Baumann