Úterní odpoledne po pracovním výkonu. Z oken dílny hledím na bílou nadílku a čerstvě napadaná vrstva mokrého sněhu čeká jak si s tím průměrný věk průměrně trénovaných Tukanů poradí.

Vyšťaven z pracovního procesu, vyvětrávám dílenský odér a neupravená stopa dává mým svalům zabrat již od prvních metrů na Schuppenbergské i na Bučinské cestě, kde to nejede v obvykle rychlém sjezdu ze Zaječí hory ve směru ke Korci. Čas rychle letí a mezi hraničními kameny se plížím za náčelníkem a Pušákem ve směru k Hennebergu, nad kterým mě opouští vůle.

Vše mne bolí i můj skelet odmítá spolupracovat a „příjemný“ pocit z dřiny mne obrací zpět k Perninku. Kamarádi mě neopouští a pohyb ve vysokohorském prostředí na hřebeni Erzgebirge dnes končí po 19,5 kilometrech u auta v Perninku. Jsem zvědav zda dnes uzvednu pivo…

 

Loading