2021 12 24 Štědrovečerní

Tak si po celonočním dešti protírám zrak a hledím z okna s nedůvěrou na šedivé nebe a rozmočenou přírodu vůkol. Pohled na weby poskytující zásadní  informace k budoucímu vývoji okluzní fronty, rosných bodů i stavu vody v českých tocích, mě naplňuje optimismem. Celoroční pohyb, nejen v rozbahněných terénech, pak dává tělu pokyn, abych vyjel plný energie do dne, jenž se nazývá Štědrým.

Za sebou nechávám svátečně naladěnou domácnost a u ACS pak počítám kusy. Ke startu se slétají i kamarádi, kteří svou letošní účast na vyjížďkách spočítají na prstech jedné ruky a dnes konečně posilují tým. 18 kusů zapsáno do sváteční startovní listiny a vyjíždí po tradiční trase, aby se vyvětrali a vyhládli před štědrovečerní kalorickou bombou.

Klidné tempíčko na cyklostezce je rušeno jen šustěním článků řetězů a ševelem plášťů na asfaltu položeném kolem Ohře až k chatové kolonii pod Rohem, kde dáváme pravou do stoupání mezi chatami. Žvanění Viniho a Šampióna střídá pravidelné tempo nádechů a výdechů všech zúčastněných a rachot šaltrů nad štolou Benátčanů i v jízdě mezi loužemi kolem Puklinového pramene pod Schmiedlberg (532 mnm).

Chvilka na oddych a mokrým bukovým listím pokrytá stezka prověřuje morálku, sílu i technickou zdatnost všech věkových kategorií Tukanů při zdolávání prudkého stoupání. Kus jedu, pro zbytek strmého stoupání k Lesní vyhlídce volím na úzké kořenovce strkací techniku a po chvíli jsem odměněn „ptačím“ pohledem nejen na „pionýrské“.

Ještě rovnám kamarády ke společnému fotu a lesními stezkami se pak svižně proháním za týmem k oboře Hory. V minulosti jetelná stezka kolem plotu je dnes nejetelně zarostlá mladými smrčky. Kola se širokými řídítky prostrkána hustým porostem, nostalgické vzpomínky zakládající člena odnáší silný vítr a konečně se vrtíme na Jeskynní vyhlídce u kříže.

Pohled na letící mraky nad vrcholem Koule i hladinu Ohře hluboko pod námi a tým od kříže vyhání studený silný vítr. Vychladlá těla i svaly se pak zahřívají v jízdě i sjezdu k Vildenavě a po dlouho nejeté cestě dolů až k prameni „Horčička“. Doprovázeni proudem Rio Eger pak rychle dojíždíme k dnešnímu cíli, kde se pod zkamenělým svatebním průvodem setkáváme se svátečně naladěnými kamarády.

Opouštím geomorfologicky ojedinělé žulové skalní tvary na levém břehu po houpavé lávce abych za týmem, na pravém břehu, roztáčel kliky na cyklostezce do Tašovic a držel kadenci kolem Varyády až k „chebáku“. U „solivárny“ se protahujeme propustkem, schody u Thermalu hravě sjety a vidlice našich bajků si mohou konečně odpočinout při závěrečné rozlúčce. Poslední srdečná přání všeho nej… a rychle se vracím domů.

Do reality svátečního odpoledne mne pak vrací nejen čtyřnohý přítel, ale i významný pohled drahé polovičky na hodinový ciferník. Do deníčku zapisuji dnes odjetých 33 kilometrů, v mysli pak odškrtávám i splnění nesplněných zadaných úkolů. Venku se šeří, tma kryje bláto a opocený Ježíšek má co dělat, aby vše stihnul. Už slyším rolničky, rychle měním cyklooblečky za sváteční cooldres a zapálené svíčky na stromečku sledují pohodu i klid nejen u stolu…

Fotky

Petr Baumann