-
- Řízek po dvou letech
-
- změklo mi přední kolo
-
- … kdo máte pumpičku?
-
- tak jsme to konečně trefili
-
- nový rozcestník
-
- Kozihorská , -4,3°C
Úterní odpoledne, venku zřetelné chladno, sestava vrstev cyklodresu je předem daná i otužilci se jistě nehrnou hromadně do vody. Ještě hledám kuklu, zimní rukavice v kapse banán a jsem připraven vyjet. Za brankou sedlám kolo a první metry při sjezdu k Ohři naznačují jaká bude dnešní vyjížďka, kterou dnes vede malý náčelník ve směru do Slavkovského lesa. U AC Start na nás čeká posila „Řízek“, jenž se vrací po dvou letech k tejrání těla a k aktivní cyklistice mezi Tukany.
První zahřívací metry nás vedou do Tuhnického lesa pod Svatý Linhart a ke sjezdu do Doubí, odkud nás modrá značka doprovází ke Svatošským skalám. První zkouška odvahy v krátkém sjezdíku k asfaltu, po kterém to valíme k „pionýrskému“ a pak po rozbitém asfaltu všemi oblíbeným stoupákem kolmo přes vrstevnice k vyhlídce na Vildenavu. Chvilka na oddech, napít a kousnout do traťovky dovoleno a Zuzka hlásí defekt předního kola „…mám málo mléka i vzduchu v plášti“.
Pod Koulí je čerstvého O2 dost a vítězem testu je v potřebném množství doplněn a tým jede ve zbytcích světla k turistickému přístřešku “ Na Kozích hřbetech“. Většina dává přednost jízdě po asfaltu, jen Zuzka se vrhá neohroženě do zkratky a po chvilce je s námi opět pohromadě. Slunce zapadlo, červánky zmizely ve tmě a světla ozařují jiskřivou jinovatkou ozdobený asfalt pod vrcholem Zelenáče. Chvilka hledání odbočky, vracíme se zpět a opět pod Zelenáč, kde je konečně odbočka k rozcestníku „U Bošířan“ nalezena.
Pohled na zmrzlé bahno a rozrytou stezku v lese tým přesvědčil a po zralé úvaze je dána přednost asfaltu ve směru ke „Kozihorské“, kde mi Garmin ukazuje – 4,3°C . Před námi je sjezd k hájovně Bor i místy kluzký asfalt nás nutí k opatrnější jízdě a zkoušce brzd. Při jízdě mám pocit že jsem zavřen v mrazáku, s nudlí u nosu pak oceňuji výhody kukly pod helmou. Zatáčka pod Moučnými pytli, ještě kousek ze tmy se mezi stromy objevuje světlo ze Fčelína, kde v teple nacházíme i JTF.
Kdo by odolal živočišnému teplu, studený chmelový nápoj i studené jitrnice dokážou kolektiv zahřát. Čas letí, u hájovny tma, jen naše světla osvětlují asfalt nad Doubím, kde se setkáváme s lesáky odvážející smrkové klády. Těžký soupeř rozvážně objet a doprovázeni JTF na elektrokole, vynecháváme i „jezevcovku“. Ještě kousek po „Tuhnické cestě“ a jsme opět v teple na základně. Vše ale končí a doma si pak zapisuji 32 zmrzlých kilometrů v sedle…
Napsat komentář