-
- Skalní vyhlídka na hipodrom s golfištěm
-
- u chaty U Obrazu v předepsaném rozestupu
-
- konečně zachycen k zápisu do historie…
-
- vodoměrka na Dražovském potoce
Tak a rok je skoro za námi a dnes je před námi poslední „povinná“ úterní vyjížďka do terénů lehce zasypaných sněhem a v teplotě, jenž spíše vyhovuje otužilcům. Nepatřím mezi vyznavače ledových vod, navlékám cyklo cooldres s popisem funkce winterstop i logem Tukan a jedu zahustit přírodu ve společnosti stejně nadšených bajkerů.
Výjezd do Tuhnického lesa a už slyším jak mokré a místy přimrzlé listí pod plášti ševelí „netvořte hloučky…“. Zblblý z mediální masáže nechávám tyto hlasy za sebou a jedu vzhůru ke Sv. Linhartu a stále výš v předepsaném rozestupu k chatě U Obrazu, odkud pak ve dvojicích padám dolů po „Čapkovce“ k asfaltovému koberci Slovanské ulice.
Březová, odbočka k krátkému a strmému výjezdu na lesní pěšinu za Alicí a už tlačím tým přimrzlým listím a sněhem ve směru k okružní cestě od Kome, kde zjišťuji závadu na zadním tlumiči. Tlumič svou funkci nezvládá a i mě dnes opouští morálka. Tempo nějak ve výjezdu pod Vítkovku dnes silně šidím a na Kolové se letos poprvé a také naposledy odrozuji. Tým odjíždí k Mravenčáku a přes Pilu míří ke Stanovické přehradě, aby pak zvládl stoupání a dotkl se silnice na Rybničnou. Rychlý sjezd volným terénem je pak vede k vodoměrce na Dražovickém potoce. Z éteru pak přichází zpráva od týmu, že dnes nezmrzli a poctivě odjeli přes Stanovice a Cihelny 42 kilometrů.
Já se ve společnosti Petra Dimy kochám v Kolové pohledem na kapličku a pak ve sjezdu i na ruinu hotelu Sennhof. Chlad tohoto dnes velmi smutného místa se přenáší i přírody a abychom se rozehřáli, tak lehce stoupáme po asfaltu nad „Waltrovku“, odkud nás oba čeká dnes docela studený sjezd ke KOME a ke galerii. Liduprázdný prostor zlatého lázeňského pruhu oživuje dnes jen líně stříkající vřídlo a vývěsky ve výkladech oznamující všem zájemcům For sale. Já i Petr zřejmě také nemá zájem a tak mažeme v prudkém a ledovatém protivětru od tohoto smutku k chebáku a k Tuhnické lávce. Pak rychle domů, kde si zapisuji mínus za odrození od týmu a letos posledních 31 kilometrů v sedle…
a ještě trasa poloinvalidních Tukanů:
Napsat komentář