-
- dnešní cíl, pohled k Oldříši od Mezirolí
-
- Hroznětín, židovský hřbitov
-
- Hroznětín – Lichtenstadt
-
- před Krásným vrchem
Doba koronavirová, za každým rohem číhají viry, ale v přírodě moc rohů není. Skvělé podzimní, listopadové počasí stále svědčí pohybu a zvláště jízdě na horském kole v terénech kolem Oldříše. Úterní odpoledne, účast je vzhledem k času startu slabší, napětí z amerických voleb uvolňují barvy podzimu a v sedle kola se vám, ve stoupání z rovin před Hroznětínem k Oldříši, rychle vykouří z hlavy všelijaké blbé myšlenky.
Vyjíždíme v okleštěné sestavě po trati podzimní časovky, kluzké kořeny skryté v silné vrstvě spadaného listí číhají na své oběti. Tep i frekvence dechu se zrychluje a hlavou se mi honí myšlenky na výměnu ojetých plášťů. Opouštíme polesí u Bílé skály a trať KIWI nás vede přes Nivy k Ruprechtovu. Kousek asfaltu kolem Velasu, odbočka do pole a před Hroznětínem dáváme přednost jízdě k Rafandě před jízdou v bahně v „Osikovce“.
Pivní automat nemá výdejní okénko a konzumačka je tentokrát u Rafandy týmu odepřena. Náhradou za zavodnění je ale vložena potní kůra při zdolání výjezdu k židovskému hřbitovu. Krátká traťovka na kochačku, uklidněný tep pak lehce stoupá při jízdě po vrstevnici k Flaschnerově kapli. Krátký pohled zpět na Hroznětín a už si přičítáme nastoupané metry ke kříži před Oldříší.
Původní cíl, dojet na Popov změněn operativně na objezd Oldříše po „Střední Mariánské cestě“ k Oldříšskému vrchu, kde žlutou střídá červená turistická značka. Popov je dnes daleko a stoupání k němu měníme za sjezd po červené a kamenech dolů do Hlubokého. Technika sjezdu v kamení skrytém v listí hravě všemi zvládnuta a závěrečný brodík na Rudném potoce je pak třešničkou na dortu.
Lalůček kolem Oldříše je za námi a před námi jsou Kfely, cyklostezka do Bystřice a výjezd k po loukách ke Krásnému vrchu, kde se místo jelenů prohání mezi stromy motokrosaři. Řvoucí motory, oboru i bahno u lomu před Velasem máme také za sebou. Začíná se stmívat, tmy rychle přibývá a svou práci odvádí zapnutá světla při jízdě lesem k Podlesí, a po asfaltu k Otovicím a Sedleci, kde pak na Třeboňské zjišťuji, že jedu sám ve tmě s pocitem, že Vary vymřely. Naštěstí vysílačka svítí jako maják a teplo rodinného krbu pak rozehřívá ztuhlé prsty, pomocí nichž pak zapisuji do deníčku dnes odjetých 42 kilometrů…
Napsat komentář