-
- před Ruprechtovem, JTF a fanynky
-
- sluneční lúče u Odeřského jezírky
-
- takhle to viděl Martin
-
- pohled z „Josefky“ ke Slavkovskému lesu
-
- na „Josefce“
-
- západ slunce , pohled z dolního Kaffu
Koronavirus se drží zuby nehty, naštěstí je tu příroda, dnes sice zahalená kolem Ohře v barvách šedi a hladina v kapiláře teploměru se krčí těsně pod nulou. Větru a dešti stále neumíme poručit, šedivá deka přikrývá karlovarsko a za sluncem je třeba vyjet do vyšších nadmořských výšek. Ještě že Tukani mají křídla touhy a mohou tedy vyjet po cestách i stezkách v předepsaném odstupu vzhůru k nebesům.
Venku mrzne, už to není na kraťasy i lehký letní dres. Oblékám několik vrstev cyklo oblečků i kuklu pod helmu, vypadám sice jako cibule a slibovanou funkci funkčního oblečení pak prověřuji ve stoupání za týmem v úvozech v lese nad Čankovem. Zahřívací kilometry máme za sebou, v rukavicích mi chladnou konečky prstů a teplota těla se zvedá ve výjezdu z Niv k Ruprechtovu i z Odeře k jezírku, kde se konečně objevuje slunce, které rychle mění šeď inverze za nádherné barvy listopadu.
Výjezd na slunci po „Josefce“ máme za sebou, na rozcestí rozcestí se zelenou značkou sleduji Martina a Verču jak hravě zdolávají kamenitý brdek a přes hledáček foťáku koukám na vrcholky Slavkovského lesa nad hladinou inverze. Teplota stále kolem nuly, ale pohled k nezaplacení.
Dnešním cílem jsou ale Abertamy a Kaff nad Merklínem. „Josefka“ nás vede nad Pstruží a dnešní vyjížďka se podobá spíš zájezdu fotografického kroužku. Konečně jsou srdce fotografů uspokojena a s pocitem jízdy v mrazáku vyjíždíme ze Pstruží k Modesgrundu a jsme v Abertamech. Krátká zastávka na traťovku a už nás vede Karlova stezka pod vrchol Plešivce. Ještě společná fotka, slunce zapadlo za vrchol Vlčince a před námi je sjezd ke Kaffu a stále dolů do inverzní šedi, vlhku a chladu.
Střední, Dolní Kaff, poslední pohled na hladinu inverze, před Merklínem dávám šanci reflkektoru a v drobném děštíku padám po sjezdovce do Merklína. Mrznoucí konečky prsty touží po teple, ke kterému je třeba rychle dojet. Rafanda, Hroznětín, v mlze skryté louže a skoro neviditelné výmoly v asfaltu před Velasem jsou za námi. Záchrana je zajištěna, nejen já vstřebávám teplo nejen z kamen a tma venku za okny svědčí o pokročilé hodině a také velí k návratu k rodinnému krbu.
Kola oblepená ledovkou osedlána, klasická jízda nocí k oboře a kolem rybníků do Sadova. Dalovice, cyklostezka, Kaufland a doprovázím Dimu k domovu. Z čiré radosti si pak přidávám další metry i jízdu po louce. Doma svařákem zkušeně ředím zmrzlý krevní oběh, v křesle prohlížím dnes ulovené fotky a zapisuji dnes odjetých 53 kilometrů pod i nad hladinou inverze…
Napsat komentář