2020 11 17 Vyhlídka Imperiál

Úterní ráno a červené barvy doprovázející východ slunce zvěstují, že se probouzíme do „Mezinárodního dne předčasně narozených dětí“, jehož význam jistě a hravě zastiňuje vzpomínky na bitku a násilné potlačení slova na Národní třídě i na útok zákeřného viru, který nám dnes znepříjemňuje žití, ale i svobodu pohybu a pobytu v nákupních centrech a kadeřnictvích.

Tvrdá pěst dělnické třídy poražena a příroda svahů Krušných hor dnes nabízí nejenom svobodu pohybu, ale i možnost dalekých výhledů. Abychom se k dnešnímu výhledu dostali, je třeba osedlat karbonové i Al oře a vyjet odvážně z karlovarských rovin vzhůru k Oldřichovu.

Vyjíždím k Čankovu, kde se připojuji k týmu. Průjezd lesem pod Bílou skálou mě vede k „Noční Můře“ a na pískové cestě poznávám co je to cyklistova noční můra. Ve stoupání rychle ztrácím kontakt, nestrávený oběd mě tlačí, blbě se mi dýchá, ale má vůle k přežití je stejná jako vůle zakladatele outdorových aktivit Meresjeva.

Výjezd k Mezirolí konečně zdolán, sjezd lesem do Nové Role, stoupání kolem hřbitova a lesní školky pod Hutnický vrch mi pomáhá strávit kámen v žaludku. Smolné pece, konečně stráveno nestrávené a čeká nás výjezd pod Fojtovský vrch zpestřený bahnem a loužemi ve sjezdu k čističce v Suché.

Cíl je JTF určen a další stoupání je vedeno od Rolavy vzhůru k nejdeckému zimáku a stále výš k „pumptracku“ a stále výš přes Vysokou Štolu k naučné stezce, jenž se malebně vine  pod Oldřichov. Rozbitá lávka přes Vitický potok všemi hravě překonána a nejetelné stoupání končí na naučné stezce. S pohledem na zde čerstvě vyrostlé hadovky a stezku mířící rovnou do oblak, se vydávám za týmem, abych si konečně vychutnal pohled na karlovarský hotel Imperiál.

Hotel dnes v oparu nevidím, ale za to vidím pěkný sjezd loukou a lesem pod Matysem k Lužci, odkud pak stoupám až k hledině Odeřského jezírka. Chvilka na oddych a traťovku, rychlý sjezd a následná jízda k zelené značce, kde ve sjezdu k Rafandě ještě potkáváme a zdravíme relaxujícího Roberta s rodinou.

Světla i času je stále dost, kilometrů málo a tak je vhodně zařazen do tréninku výjezd k židovskému hřbitovu a rychlá jízda po vrstevnici k zelené značce, která nás vrací zpět do Hroznětína, kde vítězí touha po zavodnění. Obchod u kostela vypleněn a po chvilce jsme na Velasu. Kalorie v pevné i tekuté podobě rychle mizí, rychle mizí i světlo a tma nás doprovází při jízdě k domovu, kde si dnes zapisuji 45 utrápených kilometrů…

fotky

Petr Baumann