2020 09 29 Ležnička

Poslední úterní zářijová vyjížďka. Rosničkáři hlásí dodávky vody z nebe, ale karlovarsko jako obvykle suché. Nebe zatažené šedivými mraky, teplota někde nad deseti stupni připomíná volbu teplejších vrstev podzimních cyklistických svršků tukanských barev. Dny se již rychle krátí, nasazuji ještě pořádné světlo a jsem opět v týmu u AC Start.

Volba dnešní trasy je jasně daná a dvanáct kusů vjíždí rychle do Tuhnického lesa, aby se propletli stezkami k lomu nad Doubím, ze kterého nás vede modrá ke Svatoškám a k líně se tvářící hladině Ohře. Rovinka do Pionýrského se rychle mění na „příjemné“ a klidné, místy 15% stoupání pod Kouli, kde se asfaltová stužka opět vrací do horizontální polohy.

Hluboko pod námi Ohře, naproti Vildenava a před námi houpavá trasa k Bošířanům, kde je týmu ordinována malá „desinfekční“ zastávka. Výjezd ke slavkovskému popravišti a loukami to valíme k Větrnému Dvoru a dál po asfaltu do Ležnice a ještě dál loukami nad Ležničku, kde se můžete kochat pohledem na vzdálené vrcholky Plešivce, Klínovce, Měděnce a majitelé ostrého zraku snadno spočítají počet větrných elektráren nad Rusovou (16). Ještě se chvilku kochám a tým mezitím sjíždí loukami k mostku nad tratí a stále dolů do Tepličky.

V Tepličce u pumpy krátká zastávka na traťovku, rychlá jízda po asfaltu do Kfel změněna na pomalejší tempo ve stoupání pod vrchol „Hřebenky“ a po úbočí nad Teplou se blížíme k zámečku do Cihelen. Zdejší osvěžovna vyšťavených golfistů Golf a welnes resort nás neoslovil, tým dává přednost rychlé jízdě vzhůru ke Fčelínu a již ve tmě ještě rychlejšímu sjezdu po „jezevcovce“ do Doubí.

Poslední kilometry po „Tuhnické“ a otevřená garáž základny polyká po 42 kilometrech jízdy naše kola. Pevně stanovená zavírací doba pak určuje tempo spotřeby, Karlova zalitá bedna z časovky na Andělku, nováčkovský příspěvek a závěrečná zelená připomínka „viděl jsem Bobra“ uzavírá září…

Petr Baumann