Pokud máte v žilách napumpován adrenalin, vaše srdce vám tepe v závodním rytmu, nebojíte se bahna, odřenin i bolesti a chcete soupeřům ukázat záda, tak se směle postavíte na startovní čáru 27. ročníku Krále Šumavy a můžete vyjet. S vámi ovšem vyjíždí z Klatovského náměstí Míru se stejným cílem další bajkeři obojího pohlaví a všech vypsaných věkových kategorií.

Mír ale končí s posledními tóny, dnes již zřejmě kultovní předstartovní hymny. Celý balík se hrne po asfaltu Vídeňské za zaváděcím autem a šňůra barevných dresů se táhne přede mnou k Lomci. První borci i Šampión, Verča i další Tukani mají mají za sebou výjezd k Loretě. Já vzlínám po kamení i strništěm k horizontu, leje ze mne pot, horko jak v sauně a konečně jsem nahoře. První kilometry mám za sebou, cíl je stále daleko. Profil 50ti kilometrové trati se podobá zubům pily a tělo a hlava se může ochladit jen v krátkých sjezdech, za kterými se v dalších a dalších stoupáních zvyšuje nejen tep, ale i únava tělesného materiálu.

Překonávám spolu s ostatními nejvyšší bod na trati, objíždím vrchol Zahrádky a před sebou fatu morganu v podobě rezavého chladivého moku. Braníčkov mám za sebou a nebezpečný sjezdík mne navádí do rozbouřených vod Rio Ostružná. Brod úspěšně zdolán, mokré tretry pak dlouho připomínají chladivou lázeň v dalším, hodně dlouhém a již bolavém stoupání k Bartoloměji, kde si zdokonaluji i cykloturistickou techniku výkonu. Dlouhé výjezdy konečně střídá houpavý profil, kolo i tělo pokryté prachem i bahnem, poslední stoupání po asfaltu do Sobětic pak otvírá pohled na Klatovy a letos vyschlé „rýžové pole“. Ještě podjezd pod tratí, pár lalůčků v cílovém prostoru, sprint se soupeřem a mám to za sebou. Výsledková listina mi pak připomíná můj věk, jistotu 3. místa na bedně a 234 místo mezi muži.

Celodenní horko střídá v Lubech náhlé ochlazení a první kapky deště zahání zúčastněné pod střechy stanů, kde se potkávám s Ouroďákem, jenž si splnil svůj cíl (10. místo v kategorii, 243. mezi muži) na 76tce. Verča drží pevně v rukách pohár za 2. místo ve své kategorii (4. mezi ženami na 48km trati) a svou dávku odvahy projevil i Štefan na 76ti kilometrech dnešního očistce a 20. místo v kategorii a 105. místo mezi muži je mu odměnou. Šampiónovo 6. místo je po zdravotních problémech jistě úspěchem. Ondra Svoboda pak přežil 48km (88. místo v kategorii M1 a 228 místo mezi muži) a Žíža, bratr Sokol z Kolínce, na 102 kilometrech také neumřel a 111. místo mezi muži a 48. ve své kategorii jistě řádně oslaví.

Škoda jen, že řady Tukanů neposílili účastníci výjezdu na Slovensko a Roman s Ájou, kteří ne vlastní vinou přišli o účast v letošním ročníku. Tak v příštím ročníku…

fotky