Slunce září, teplota příjemně stoupá, nastává i dlouho očekávané uvolnění skoro všeho doposud zakázaného. Do konce roku zbývá 212 dní a tyto dny je nutné vyplnit vším co vás posílí. Práce sice šlechtí, ale úterní odpolední siesta strávená v sedle kola má své nezaměnitelné kouzlo. Tým, složený z dříve narozených, doplňují mladí, kteří kazí věkový průměr či se cílevědomě věnují shazování přebytečné tukové zátěže.

Cíl je daný a náčelníkem udaná trasa vede přes Jaro stezkami pod Třemi Kříži a stále vzhůru k rekonstruované Gétovce. Cyklokomputery zapisují nastoupané metry a Tukani je ihned ztrácejí ve sjezdu do Hůrek a k Pražské silnici. Pevné nervy, rychlost a odvaha pak pomáhá překonat asfaltovou stužku R6 k zelené značce, která nás vede pod golfiště. Zelenou brzy opouštíme a po cestě Ema v lesním šeru dojíždím s týmem k pomalu se rozpadající hájence u golfu.

Jindy promočená louka před Andělskou Horou dnes suchá jako troud a za chvíli jsme na náměstíčku. Verča s Pušákem zkouší jak drncají zuby na schodech od kostela a tým si to pak připomíná ve sjezdu ke Stichlovu mlýnu. Uvolnění přináší i nové myšlenky a tak se směle pouštíme, pod vedením Zuzky do průzkumu terénu pod Činovskou skládkou. Dlouhé stoupání stálo za to, klíšťata z trávy všechna vyzobána a naše výkony sledují z nebe hejna krkavců, jistě toužících po krvi Tukanů.

Skládka objeta, asfalt za Činovem opuštěn a opouštíme také svobodný prostor. Dáváme první metry jízdy z prostoru, kam noha, jinak svobodného člověka nemá přístup. Naše ambice i smělé plány, ale brzo končí. Zezadu se na nás řítí ze zeleného prachu zelené auto se zeleným řidičem, vybaveným zeleným mundůrem a zelenou průkazkou. Stačilo pět minut a unikli bychom pozornosti bdělého orgánu. Ale kdo ví, možná že nás sledovali přes satelit, jako Bin Láďu.

Přesvědčeni zelenými argumenty obracíme kola a přemýšlíme kde nahnat chybějící kilometry. Závora daleko za námi a před námi oblíbený sjezd od „Podkovy“ dolů k Šemnické skále a stále dolů kolem Beraního Dvoru k Ohři do Dubiny. Rychlý sjezd střídá rychlý výjezd po červené k Lesní kapli nad Ohří a pěkný výhled na hladinu Ohře v údolí střídá smutek nad devastací rekonstruované kaple. Ukradený oltářík i parapety z oken jsou jistě cennou památkou pro neznámého blbce.

Pohled na devastovanou, marně a snad už neopravitelnou Mattoniho vilu i dětské lázně vás přivítá do Kyselky, kterou rychle opouštíme výjezdem po lesní zkratce a pak po asfaltu do Nové Kyselky. Rychlý sjezd k Muzikovskému mostu a jedeme prozkoumat stav zničující devastace singltreku a kořenové stezky vinoucí se po břehu Ohře k Hubertusu.

Evropské dotace srovnaly příkopy, jenž řádně prověřily techniku jízdy každého bajkera, kořeny i kameny zmizely a hustý prach, zvedaný plášti Tukanů pomalu přikrývá tento smutek, který jistě ocení davy rodin a cyklistů vybavených elektrokoly. Zapudrován prachem dojíždím na tábořiště a dvojitým „Pardálem“ smývám prach z mandlí. No pokrok je pokrok a asfaltu není nikdy dost. Voda Ohře v peřejích si šumí k Hamburku a další díl prachu z nově budované „cyklodálnice“ polykám před Všeborovicemi.

Cyklostezka k Chebáku, dlouho chybějící pivní špurt k základně a již probíráme zážitek ze střetnutí se zeleným orgánem i první zprávy o stavu zraněného cyklisty. Pedro přidává něco k organizaci sobotní vyjížďky „Po stopách Unhošťské lyže“ a také k silničářské akci na Šumavě. Nový přírůstek do strojového parku pak řádně zalit, oslaveno je i Karlových 69 let, kterému tímto přejeme vše nejlepší i dlouhý život bez sádry, drátů a dalších šroubů…

fotky