První, slunečné dubnové dny doprovázené raním chladem lákají k opuštění domácích vězení, k pobytu v přírodě bez zahalených tváří a stále ve dvoumetrovém odstupu od všeho živého s názvem Homo sapiens. Dnešní odpolední teploty ze mne snímají zátěž zimních cyklovrstev, jedu vzhůru a kličkuji po cestách Tuhnického lesa západním směrem k Doubí, kde nasazuji povinnou roušku v obavě před „promořením“ zákeřně dovezeným nepřítelem.

Číst více