„Tukani, v sobotu je start v 10.00 od ACS. Směr Bochov, oběd Toužim“… cíl i trasa vyjížďky je jasná. Jasné a slunečné sobotní ráno předpovídá ideálně jarní podmínky pro pobyt v přírodě a přípravu na závodní cyklosezónu. Ovšem vláda, vybavená vším potřebným, zasedá zřejmě ve sterilních podmínkách bez přístupu koronavirů a tím pádem je vše zavřeno, kávičku si nekoupíte ani na pumpě a roušky neseženou i jinak snaživí Vietnamci.

Jako ochranu proti útočícím koronavirům nasazuji helmu a jedu v ranním chladu k ACS, kde se, za dvanácti Tukany, při výjezdu k Sv. Linhartu snažím dodržovat dvoumetrový odstup. Chata „U Obrazu“, tradičně „Čapkovka“ a stoupání po „Okružní“ ke Kolové je za námi. Před námi Pila a červená značka nás vede k Dlouhé Lomnici a Horních Tašovic, kde Bobo smývá koronaviry a zchlazuje své hormony v bouřlivých jarních vodách Lomnického potoku.

Bobova tělesná teplota v normálu, pak normálně jedeme před Bochovem oraništěm a konečně můžeme ocenit služeb zdejšího „Hàng hỗn hợp“. Banány, sušenky i plechová Plzeň nestačí k doplnění potřebných kalorií a tak jedeme rekognoskovat stav zásob v místní „pimbě“. Kávičku si zde zřejmě nedáme, ale nutričně kompletní bagety mizí jak pára nad hrncem.

Čas utíká stejně rychle, hrůza ze smrti hladem mění pro dnešek naše plány a místo k Toužimi míříme tedy k Javorné a Hlinkám, odkud pěkným, řádně probahněným a mokrým sjezdem mezi „Bečovským kopcem“ a lesem „V Zákoutí“ padáme k silnici a po ní pak sprintem přes Tepličku do Kfel.

Přejíždím po mostě Teplou i trať a stoupám s týmem vzhůru k houpavé vrstevnicové lesní cestě kde se tým dělí. Mladší zkouší své síly v prudkém stoupání ke „Kozihorské“, zbytek týmu jede do Cihelen a po asfaltu k hájovně Bor, kde je operativně vyjednána potravinová záchrana v podobě guláše a vlastnoručně opečených klobás a buřtů. Tým zachráněn od smrti z hladu a žízně, ochutnávka JTF zkapalněných hrušek také nemá chybu.

Slunce pomalu zapadá a chlad náhle ukazuje své drápy. Jedu domů, „jezevcovka“ svižně projeta, zvířené jehličí nestačilo spadnout. Z Doubí pak jedu s Romanem a Ájou do Dvorů, kde si oba dávají hygienickou přestávku na umytí kol. Nechávám je svému osudu, hospody zavřené, Vary liduprázdné, jeden aby se skoro bál. Konečně je tu, po 66 kilometrech dnešní vyjížďky, známá brána a konečně sterilní prostředí s nesterilním komentářem u domácího krbu…

fotky

JTF …. a takhleto dopadlo: