2020 02 04 Lázeňské lalůčky

„Únor bílý, pole sílí“… bílo je zatím na hřebenech Krušných hor a zde budou rozhodně i ta silná pole. Ve Varech nám zůstává jen mokro a sílící vítr jenž víří mokré listí a láme větvičky i větve, které se rády vplétají do drátů kol. U AC Start obvyklá sestava nepracujících, podnikajících a těch, kteří si to umí v úterý zařídít. Malý náčelník nasedá a sestava se hýbe ve směru k Tuhnické cestě, kde čekáme na zpozdilého Martina. No kdo by po padesátce chvátal, že.

Rychlý výjezd po „Lesmistrově cestě“ od Vrázovy ulice nemá chybu a kdo chce prověřit svou fyzickou kondici, psychickou odolnost si jistě rád přečte tyto řádky a vydá se v našich stopách. Tep i frekvence dechu se zrychluje, Tuhnice hluboko pod námi a kam se rychle vracíme sjezdem zpět kolem Střelnice do Svahovky. První kilometr za námi a zpět do nebes se vracíme přes divočáky rozrytý „Sokolák“ po Rohanově stezce, ze které dáváme levou pod Kříž. Pod Křižíkovou chatou si na Nerudově stezce můžeme upravit rytmus dechu i tepu a v kamenné knize přeložit verše o lásce k matce.

No tým nečeká a je tu „Lesní pobožnost“, vůkol vlhko, místní šero rychle nechávám za sebou a už je tu další levá u Chaty Přátelství. Vrchol Diany nad námi a před námi krátký sjezd do stanice lanovky Jelení skok, pak Ecce Homo, kamenitý výjezd na Jižní vrch s Karlovou vyhlídkou a je tu zkouška techniky ve sjezdu od skalky básníků po „Hadovce“.  Sjezd k Odpolední stezce jsem hravě přežil, techniku už asi nedoženu … a kolo se dá i tlačit.

Pod námi Slovenská ulice, rychle řadím a svižný výjezd kolem Ave Maria nás vede opět k Ecce Homo. Pod Dianou to valíme v zapadajícím slunci k „Rusalce“, kde máme dnes možnost vidět zasněžený štít vrcholu Pičusbergu.  Na nic nečekáme a sněhem poprášená tráva nás vede ve sjezdu k Sovově stezce a pak lesem zpět vzhůru na cestu Přátelství a k chatě U Obrazu.

Kousek asfaltu, chata U Křížku jako orientační bod a je před námi krátké, ale výživné stoupání po modré, kde si vzpomenete na romantické chvíle projeté v rovinách okolo Poděbrad. No rovinu zde nenajdete, ale po chvíli sebezapření jste náhle pod vrcholem Abergu a hotelu, obsazeného rusky hovořícími podnikateli a dnes nepřístupném, jako válečné filmy s kriminálně špionážním a mládeži závadném, s dramatikou prošpikovaném sexuálním obsahem.

Škoda, dřív to tu žilo, ale dnes se šeří, sníh letí skoro vodorovně a tak zapínáme reflektory a padáme dolů k Sv. Linhartu, kde to také dříve žilo a voněly pečené husy. Opouštíme rychle tato území bez života ve směru k Jungmanově vyhlídce. Vpravo pod námi hladina přehrady osvětlená hotelem „Retro Riverside“ a před námi našimi reflektory osvětlená vodárna nad Březovou, odkud už jedeme zpět k chatě U Obrazu a stále rychleji k základně.

Tým mizí ve tmě, doháním jej kolem obory k Lesovně Diana a před námi rychlá ztráta nadmořské výšky po Rohanově stezce. Tma, v mokrém listí skryté kameny i větve, poslední prudký sjezd po stezce V Rokli. Zbývá ještě překonat ve zdraví Moskevskou ulici , umýt a zaparkovat bajky v garáži a už to může vypuknout.

Kolem stolu s připravenou 100%tně dietní stravou se strkají Tukani a poslední náročná zkouška, dnes ve formě oslav významného kulatého jubilea jež přivádí jistého „kolouška“ do řad úctyhodných kmetů, je skoro za námi. Tak Martine, hodně zdraví a vše nejlepší do dalších nejen závodních let…

fotky                          video

Petr Baumann