před Novou Rolí
pod Liščím vrchem (nad Smolnicemi)
Bílá voda
dnes vedro, padly i třicítky
Modré nebe , vedro „…a slunce pálí jen…“. Pravidelný pohyb je jak droga a kdo by tedy neodolal.
Jezdíme za každého počasí. Sníh, led, jarní deště nahradilo všudepřítomné vedro. Vzduch se tetelí horkem a jeden by čekal, že místo zelené trávy začnou ve Varech růst kaktusy a jiná suchomilná květena. V těchto podmínkách podobajících se suché sauně vyjíždíme dnes k nebesům a ve směru k Nejdku zdoláváme první výškové metry.
První metry máme tedy za sebou a Ouroďák hlásí defekt gumy. Vysílačka, Žižkova ulice, polní letiště před Novou Rolí zdoláváme již bez zakládajícího člena. Rolavu překonáváme po lávce nad jezem Rolavy km 9,1 a týmu se staví do cesty prudký výjezd po zelené k lesní školce a stále výš do Smolných Pecí a ještě kousek pod Fojtovský vrch. Sjezd k Rolavě pak umně proložen kořeny, větvemi a pracně naházenými kameny. Za týmem se jen zaprášilo a jsme u čistírny, kde dehydrovaný Honzík hlásí nedostatek vody v bidonu.
Na výběr je za „A“ restaurace „U Žáby“ v Nejdku, nebo za „B“ pramen u silnice v Suché. Za „B“ je správně, bidony opět naplněny a sebevědomí si rychle upevňujeme ve stoupání po asfaltu od železnice ke kapli ve Staré Suché. Do Nové Suché je to kousek a kousek před námi je i jízda v prachu po lesní cestě pod Bezinkou k silnici a rozcestí na Spomyšl.
Asfalt opět měníme za prach ve vyprahlém lese a fofříme nad Tatrovice, kde na nás čeká Ouroďák s uzdraveným kolem. Původně plánovaná koupačka v přehradě z itineráře náčelníkem vygumována a můžeme se tedy vykoupat ve vlastním potu při jízdě v doposud, Tukany neprojetém terénu. Bezva sjezd nekolikrát přerušen padlými smrky a uzavřen padákem a sjezdem od Liščího vrchu do míst, kde kdysi stála malebná obec Pechgrün. Usazovací nádrže pod Doglasgrünem i smrad z rektizolky máme za sebou, objíždíme kypu a po chvilce koukáme ze sedel na vodní hladinu.
Pivní sekce míří ke stánku s občerstvením a koupací sekce si vychutnává chladné osvěžení mořského oka „Bílá voda“ pod vrcholkem antropogenního krajinného útvaru „Smolnická kypa“. Zcela osvěžený tým pak míří cestou necestou k „osmóze“ v Božíčanech, aby pak hravě překonal poslední stoupání od Jimlíkova k parovodu a ke Starorolské vysílačce, kde uzavíráme dnešní okruh.
Přikrčen a hodně potichu jedu kolem domova a mířím rychle za týmem ve směru k základně. U „Varyády“ pak sleduji tachometr a rychlost, kterou ještě po padesáti kilometrech jsem schopen ze sebe vymačkat. No tým mi ujel, jejich nástup jsem nezachytil, ale jsem také ve zdraví u brány základny kde rehabilitační cvičení u stolu zahajuji jedním desetivoltovým.
Dojíždí také Irča s Bobem, kteří dnes pokořili Klínovec, ke stolu dokulhala i odřená a od škváry důkladně omytá Verča. Čas letí, denní světlo venku nahrazeno tmou a stále je velké teplo. Poslední kilometry na vyšlapání při jízdě k domovu, ještě prudká pravá zkouška na chodníku pod Sachrákem a už se těším jak si zapíšu, dnes v horku odjetých 53 kilometrů…
https://www.relive.cc/view/g37865608689
Napsat komentář