Hůrky u hvězdárny
Vítkovka
Stefaniewarte
je Zdenda v práci?
Máj je lásky čas a počasí jak na houpačce, stejně jako ta láska. Koukám na předpověď počasí i do šatníku, přemýšlím co na sebe navléct abych nezmrzl nebo se ve vlastní šťávě neuvařil.
Jedu ke Startu a co nemám sebou tak nemám. Chvilka čekání a počítám účast. Dvanáct kusů, Čočkin, Jezevec a mimo obvyklých tváří také Pavel i Vojta, jenž přijeli provětrat dráty svých bajků. Víc nás nebude, neboť silniční sekce Tukanů ukazuje sílu týmu na Šumavě a ostatní zkoumají horské terény ve Slovinsku.
Vedení se ujímá Honzík a tlačí hejno vzhůru k Jaru a dál pod Gétovkou až ke hvězdárně na Hůrkách. Fotka na památku a již trhám asfalt spolu s ostatními ve směru k Olšovkám, pak ke golfu, kde nás opouští Jezevec a odkud nás vede žlutá značka pod Andělskou Horu. Kolem vrakoviště a mezi poli to rychle valíme prachem k brodu na Mlýnském potoce. Někteří slabší kusy ho překonávají po lávce, ostatní jej zdolávají suchou nohou pěkně v sedle, kousek stoupání k asfaltu a už nás vítá Dlouhá Lomnice.
Dlouho jsme nejeli mezi polema pod Viklan a tak si to dnes dáváme. Jindy všudypřítomné bahno nikde, polňačky i lesní terén suchý, výhled na Andělskou Horu nemá chybu. Tým to rychle valí vpřed, nemám čas tuto krásu zachytit pro budoucí generace a hejno, už bez Čočkina, dojíždím u odbočky „Červený kříž“. Bobo má nějak hodně síly, ale jeho návrh objet „vodoměrku“ je přehlasován.
Vodoměrku si tedy necháváme na jindy a po modré se rychle blížíme k Pile, fofrem zdolávám za ostatními Mravenčák i Kolovou. Pod Vítkovkou oceňuji ve stoupavém singltreku nově nasazené bezdušáky, jež žehlí kořeny jedna radost a už fotím nejen tým ale i pěkné pohledy na Vary i nově zrekonstruovanou Gétovku.
Čas letí, Zuzanka volá, pouštím brzdové páky a po modré rychle ztrácím, spolu s ostatními, nadmořskou výšku. Pár záběrů na Dianu, Imperiál a spolu s ostatními si dáváme zarostlou, listím i větvičkami vystlanou „Lanýžovku“. Rychlý sjezd končí u Kome a lázeňáci tak mají možnost obdivovat nezvykle čisté, nezabahněné hejno mířící do náruče kulturněrehabilitačního centra. Druhá fáze tréninku úspěšně zvládnuta a jedu domů, kde si připisuji poctivě odjetých 47 kilometrů…
Napsat komentář