ráno ve Varech…6.45 hodin
Cirda plný sil…
u vodárny nad Johanem…
před „divadlem“…jdem do toho
6.45 hodin, budík se mnou cloumá, kontroluji stav oblohy nad Doupovem. Slunce, ještě schované za obzorem mi napovídá, jaké to dneska ve stopě bude.
Sedám si ve vlaku, pohledem kontroluji účast a hle, Míra si vzal k srdci včerejší mobilní debatu a konečně vyjel s týmem za dobrodružstvím . Tentokrát a pro změnu jedeme opět ve směru na západ, kde v říši hodláme znovu vyplenit Iglú nad Carlsfeldem.
Slunce se opírá do zad, rychle míjíme Zaječí horu, u Korce překračujem hranici a do cesty se nám staví Hannelhaus Henneberg. Bobo nás přesvědčuje k ochutnávce Weissbier. No je to „voda“ dobrá pouze k doplnění tekutin, které se pak snažíme vypotit na Kammloipe a ve stopách vyřezaných kolem přehrady Carlsfeld.
Okolí i samotné Iglú samozřejmě obsazeno domorodci, mezi kterými si děláme prostor. Glühwein i Bombardino na slunci skvěle chutná a Irča zjišťuje, že se i v příkladné, kapitalistické cizině krade. No i obnošené rukavice se vykořisťovanému, německému proletáři hodí a jsou tedy v pr…i. Ještě, že Bobo sebou vozí zásoby jiných.
Zklamání z říše zažehnává zářící slunce i stav upravené stopy na české straně k Přebuzi, kde se dáváme u stolu „U Kovárny“ dohromady. Váhání zda jet či nejet „divadlo“, rozsekl Cirda výrokem „to neznám“. Míříme přes pláň k divadlu a zimní krása mírní obavy ze sjezdu ve slehlém a již změklém sněhu.
Divadlo úspěšně a beze ztrát zdoláno, ještě zdravíme Zdenka a po rychlém sjezdu kolem Rolavy jsme u paty Velké sjezdovky v Hamrech. Míra toho má zřejmě dost a chystá se doma odložit běžky k dlouhodobému zimnímu spánku. Škoda, neví o co přichází…
Podobné články:
Napsat komentář