na zaslouženém odpočinku?
na zmrzlé hladině
koupačka nebude…
rozcestí pod Špičákem
Pracovní úspěchy máme za sebou a kdo z nás si vzpomene kam uložil čestná uznání a výplatní pásky. Ovšem nové zážitky na nás stále čekají a je třeba využít každé chvíle k pobytu na sněhu, jenž nám letos napadal v nezvykle hojné míře.
Sestava týmu rychle krystalizuje a jistí zodpovědní pracovníci, naštěstí pro Honzíka, vypnuli el. proud v Ostrově. Tím pádem je podnikání konec a Honzík je mezi námi. Uloženou energii je třeba spotřebovat a vybít v krásném, zimním prostředí prošpikovaného stopami bruslařů i klasiků.
Rosničkáři hlásí oteplení, vítr a také nás chtějí zalít deštíkem. Nic nenecháváme náhodě a máme za sebou jistých 20 km ve stopě natažené od Abertam k Mrtvému rybníku a k Abertamské silnici, kde nás čeká krátké, asi 250 metrů dlouhé stoupání. Honzík svižně bruslí, šermuje hůlkami a brzy nám ukazuje záda.
Klasici jsou mu v patách a u rozcestí pod Špičákem nic neztrácí. Roztažené plicní sklípky polykají čistý horský vzduch a tep uklidněný ve sjezdu od Barbory se zvyšuje v krátkém stoupání nad Mrtvý rybník. Před Maringotkou se hlásí silný soupeř v podobě protivětru a nad Schleppovou pinkou i první kapky deště.
Rote Grube pod námi a už jsme schovaní pod střechou turistické osvěžovny. Někteří cloumají v ruce s půlmetrovou klobásou, mě hřeje dlaně čaj s citrónem a aromatickou přísadou z Božkova. Klobásy zmizely v útrobách hladovějících a nabrané kalorie mizí stejně rychle jako nadmořská výška v lehce deštivém sjezdu do Abertam. Doma pak píšu do deníčku ujetých 23 km. Příjemně unaven se pak vrtím na gauči a přemlouvám drahou polovičku… „prosím tě podej mi ovladač“ …
Podobné články:
Napsat komentář