sjezd od Strániska
sjezd od Strániska k silnici do Kfel
Nějak se dnes vše mění, v lednu neobvyklou skoro jarní pohodu náhle střídá ledový severák a očekává se i změna hlavy státu za jinou mediální tvář. S velkou nadějí sázkové loterie házím volební lístek do urny a hbitě odjíždím ke startu odpolední vyjížďky.
Ledový severák se protahuje kolem KV Areny a osm Tukanů se protahuje a zahřívá v lalůčcích cest Tuhnického lesa ve směru k Doubí a k Pionýrskému. Předsezóní tempo vyhovuje, mimo Veroniky i Jezevcovi, jemuž se zastesklo po kolektivu a jízdy ve zřejmě dobrém oddílu. Zařazené, velmi oblíbené stoupání od Pionýrského pod Kouli rychle vyvzlínáno, výhledy na Vildenavu schované v mlžném oparu, dech a tep se zklidňuje a JTF nás směřuje v lesním tichu k rozcestí Na Kozích hřbetech. Žlutá značka označuje směr a další nastoupané metry pak zapisuje Garmin na zkratce k silničce pod Zelenáč a dál až pod Bukovou, kde se projevuje síla a zručná technika jízdy v bahně k rozcestí Pod Strániskem.
Návrat do Varů pak zvolen dlouho nejetým směrem a lesními cestami kolem Strániska ke Kfelům. Ledový vítr šlehá do tváří, pocitová teplota hluboko pod bodem mrazu a rychle klesá i nadmořská výška. Chvilka hledání směru, polomy i spadané větve zpestřují rychlý sjezd volným terénem od Strániska k silničce na Kfely, kde Jezevec předvádí svou mechanickou zručnost. Obrzděné brzdové špalíky otočeny, chvilka na traťovku, kousek sjezdu po asfaltu a už máme před sebou houpavou cestu k zámečku v Cihelnách a pohled na svěže zelený pažit zdejšího golfiště.
Necháváme tento vip prostor rychle za sebou a už se před námi třepetá vlajka u areálu zdraví „Fčelín“, kde Žíra servíruje vyšťaveným Plzeň a labužníkům i vonné trubičky. Já podléhám pokušení a doprovázím Jezevce v jeho klidném tempu k „jezevcovce“, kde mezi stromy, stromky a na kořenech hodně rychle ztrácím nadmořskou výšku k vodárně a do Doubí. Pušák i Veronika jsou zde, u hřbitova pak sleduji výkony Pušáka i Jezevce podjíždějících závoru. Já si na tento výkon netroufám, mažu za nimi k přejezdu a kolem „mlýnků“ padám do ulice Pod lesem. Na Tuhnické cestě se pak obratně vyhýbáme pejskařům a konečně pouštím brzdové páky po ujetí 34 kilometrů ve fortně základny.
Namrzlé bahno z kola proudem vody odstraněno, kolo odloženo do odpočívárny, tělo odloženo v teple šenku za stůl a rehabilitace může začít. Dojíždí a usazují se i ostatní kamarádi, jenž se zdrželi na Fčelíně, dojíždí i silničářská sekce dnes zastoupená zmrzlou Zuzkou a Pavlem. Dodatečně přejeme Veronice vše nejlepší a na pořadu je první kolo volební loterie. Nějak to ale ve volbách nevyšlo, hlas lidu je nevyrovnaný a ze známek na nás snad, po druhém kole volby, bude hledět jiná neokoukaná tvář…
Napsat komentář