nový stroj Scott a kdo jej asi sedlá
dřív to bylo jetelné – pražce ale někdo ukradl
Vteřinová ručička nezadržitelně ukrajuje zbytek z času krásných prázdnin, dovolených a okurkové sezóny. Dnes strká před sebou minutovou a hodinovou ručičku blíže k šestnácté hodině a čas vyrazit na pravidelně povinnou vyjížďku je zde. U Startu se mačká 18 Tukanů a vyjíždíme. Tentokrát je v odpoledním teplu dán směr a cíl prozkoumat stav tatrovické přehrady.
První překážka u ohradníku na pastvinách nad Jimlíkovem v podobě cedule s nápisem „ve stádu je plemenný býk“ hravě překonána. Plemenný býk a jeho družina se schovává někde ve stínu a Tukani nikým nerušeni prolétají přes polní letiště do Nové Role, kde pak, mezi zahrádkami u porcelánky, předvádím pro potěchu kamarádů jak rychle opustit spd nášlapy a jak se v pádu do trávy a mezi kopřivy správně zabalit. Kožich nepotrhán, na kole neshledány žádné šrámy, kopřivy to také přežily a jedu dál za kamarády.
Malý náčelní pak vede tým klasikou k rybářům a kolem rybníku pod kypou až k rozcestí pod Liščím vrchem. Brod na vlčím potoce sotva zvlhčil vzorek gum a již stoupáme ke Kobelci a dál k nad Černavu, kde nás jistě velmi nerad u křížku opouští Míra. Roman drží stále tempo kolem Studené vody, prach se za námi usazuje ve Spomyšlu a již se blížíme lesními stezkami k místu, kde se před časem vyskytovala voda. Vjíždím na do míst odkud je vidět tvar původního údolí před zatopením. Ryby, raci a také rybáři nikde, jen prach a sucho. Čočkin a jeho sqadra se odvážně vrhá do těchto vyprahlých míst podobných údolí smrti a opouští zbaběle tým Tukanů.
Tukani posíleni pohledem na prázdnou přehradu se vrací zpět do lesního ticha a míří k Mezihorské a přes Bílou Skálu jedou nad Horní Rozmyšl. Krátká zastávka, pohled na Slavkovský les a Dyleň je úchvatný. Čas však utíká jako letní dny a rychlý sjezd nás přivádí k silnici do Vřesové a pod Vintířovskou výsypku. Stále je velmi teplo a abychom nevychladli, tak Roman s Pepou drží, na kamenitých a pískových cestách, rychlost nad 30 km/hod.
Nikdo dnes nezaostává a rychle projíždíme stezkami, které neznají ani místní domorodci ze Staré Chodovské, pod Smolnickou kypu abychom pak před Božičanami uhnuli vlevo. Přes pole pak dojíždíme k místu, kde pamětníci vzpomněli, že zde byla kdysi jetelná lávka přes Vlčí potok. Dnes jen traverza a chatrné zábradlí bez pražců, jenž někdo snaživě odstranil, umožňuje překonání dravého vodního toku suchou nohou. Potok však překonán beze ztrát a tak dnes máme možnost navštívit místa, kde vládne sportovní duch, kutálí se fotbalové i tenisové pumlíče a Bernard zachraňuje všechny žíznivé.
Do Varů je stále ještě dost daleko, v hladině rybníku se odráží měsíc a na cyklostezce jsou, z tukanského hejna, vidět jen červená zadní světla. Před třeboňskou pak opouštím s Dimou kamarády a jedu po louce pod vysílačkou domů. Stále je velmi příjemně, měsíc a hvězdy mi svítí na cestu. Garmin pak prozrazuje dnes ujetých 53 km, pěkný den…
Napsat komentář