2016 11 22 Kolem přehrady


OLYMPUS DIGITAL CAMERA

předadventní čas ve Varech

Vary v mlze ... Otto Aussichts

Vary v mlze … Otto Aussichts

Středa odpoledne, konečně skládám svůj trup do křesla před rozsvíceným oknem do světa. Do světa jenž jako magnet přitahuje pozornost všech, snad jen mimo šampióna a jiných zatvrzelců. Koukám na fotky a pohled z okna mě ujišťuje, že se počasí nemění. Okolní karlovarské vrcholy skryté v nízké oblačnosti, slunce má asi dovolenou, listí přestalo padat a počet vyjížděk a akcí Tukanů již dávno překročil stovku. No statistici a historici budou mít co dělat.

Nezvykle teplé a zamračené úterní odpoledne a u Startu se objevují kamarádi, ochotní překonat námahu, přírodní či rodinné překážky a vypotit ze sebe nejen pracovní únavu. Zkontrolování Petrem Dimou, Zdeňkem a podpořeni účastí zástupce církve vyjíždíme zdolat terény nejdříve u Thermalu a Jara. Klikaté stezky, sloužící privátně k odtučnovacímu procesu lázeňských hostů, nás vedou ke Kameře Obskura a pak i ke zbytkům stavebního úsilí na Křížovém vrchu. Stoupání není dost a z mlhy se vynořuje Ottův pomník, asi 10 metrů vyhlídky a někde pod námi jsou Vary.

V sedle kloužu ve spadaném listí k chatě V Sedle a spolu s ostatními si hravě přičítám nastoupané metry ke Gogolově chatě a ještě výš až ke Goethově vyhlídce. Chvilka na oddych ve sjezdu do Hůrek a nastupuje další stoupání, abychom byli u hvězdárny  a Pitschusbergu Bohu blíž.

Světla rychle ubývá, do Kolové jedu „po hmatu“, rozsvěcím světlo a padám přes Mravenčí les za kamarády do Pily, kde jen světlo za okny prozrazuje přítomnost domorodců. Hořečková louka skryta ve tmě a štekot psů všech ras a velikostí nás provází na cestě ke Stanovické přehradě. Sjezd se mění na výjezd, chvilka hledání správné cesty a ta je ve tmě posléze nalezena. Někdo tam nahoře nás má rád a společně s náčelníkem nás vede pěkným sjezdem k vodoteči na Dražovském potoce. Společně s bubláním vody zní lesem ozvěna hlasů trempů z dávno opuštěné chaty ochranářů nad skalou. Chvilka na traťovku ještě využita pamětníky na vydolování zaprášených vzpomínek z těchto míst. Všude ticho, les spí a spí asi i všichni nimrodi číhající na svou kořist na zdejších posedech.

Stavy Tukanů zkontrolovány, nikdo se zatím neztratil a společně zdoláváme výjezd k Novým Stanovicím a do Stanovic. Kousek asfaltu a je tu odbočka ke sjezdu do Cihelen. Nástrahy sjezdu, milosrdně skryté ve tmě, překonány a již si opět přičítáme nastoupané  metry ve směru k hájovně Bor. Fčelín ve tmě, výjezd terénní zkratkou hravě zdolán a jsme, na nově položeném asfaltu, opět všichni pohromadě. Šampión si pochvaluje tuto změnu povrchu, před námi je chvalně známá, tentokrát temná „Jezevcovka“ a první světla civilizace v Doubí, kde tým opouští zástupce duchovní opory a nechává jet zbytek týmu vstříc světským starostem a radostem.

Já si dávám ještě výjezd k nádraží v Doubí a ostatní jedou kolem hřbitova ke stejnému cíli. V lese na Tuhnické cestě mi náhle vypovídá službu šaltr, musím mu domluvit. Domluva pomohla a brána základny je, přede mnou po ujetí 40ti kilometrů, otevřena. Ani jsme se nestačili zapotit…

fotky


Loading...
Délka: 40.44 km, Převýšení: 1071 m
Zvětšit mapu | Stáhnout GPX
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)