2016 08 13 Karlovarský AM bikemaraton


10 tisíc kilometrů

10 tisíc kilometrů

Tukani ve svém hnízdě

Tukani ve svém hnízdě

Irča na bedně ...trasa B

Irča na bedně …trasa B

Martin na bedně...trasa C

Martin na bedně…trasa C

Tak se naplnil čas, rok utekl jako voda v Teplé, Rolavě, Ohři a blíží se start sobotní vyjížďky, tentokrát ve formě závodu. Obě tratě, krátká i dlouhá „Artamonu“ obsazeny Tukany, jenž se chtějí v domácích podmínkách prosadit mezi elitou a hobíky z celé republiky.  Zázemí závodu tentokrát vráceno zpět do meandru Ohře, startovní čísla vyzvednuta. Snaživí a protřelí historici (škoda že již nežije Kosmas) zaznamenávají 17. ročník ve Varech, který si za ta léta vychutnalo již mnoho bajkerů všech věkových kategorií a obou pohlaví. Šťouralové připomínají, že obsah igelitové tašky předávané při prezentaci již neodpovídá výši startovného, no komerce a zisk akcionářů se prosadil i zde. Příprava na Karlovarský AM bikemaraton ČSpořky pak završena obsazením strategického místa v cíli závodu a zajištěním hnízda nejen pro závodící Tukany. Stan pokřtěn, pípa Bobem snaživě zprovozněna a sláva Tukanů se začíná hvězd dotýkati. Ještě výměna zadních brzdových destiček Irčina závodního stroje a jedem se na to vyspat.

Sobotní ráno, teplota se zvedá, pomalu se prosazuje mezi mraky i slunce. Masaryčka se rychle plní závodníky a připomíná Babylón. Pelmel návštěvníků mluvících všemi jazyky sleduje jak Pušák zručně mění ještě přední destičky Irčina kola. Startovní boxy zaplněny, nervozita, tep závodníků stoupá, čas se naplnil, startovní výstřel vyplašil holuby, už se jede a první metry z 55ti kilometrů mám za sebou. Dech se nestačil srovnat a je tu první špunt na Dianě. Fronta na sjezd k rozcestí pod Dianou a k Mariánské kapli za Puppem. Dav to valí po kořenech, žádné pády, nikdo nezdržuje. Rychlé závodní tempo se ve stoupání ke Karlově vyhlídce mění do podoby turistické vyjížďky, závodníci zde proklínají svět a hledají své molekuly kyslíku. Stoupání však končí a přichází na řadu Tukany oblíbený a zbytkem republiky obávaný sjezd  k Ecce Homo. Rachot šaltrů ruší ticho lázeňských lesů, tempo se zvyšuje, u Olivetské hory slyším ve sjezdu Martyho povzbuzování a od chaty U Obrazu padám Čapkovou stezkou do Slovenské.

První mučírnu mám za sebou, po asfaltu jedu k Alici a po Okružní cestě a Beethovenově stezce v prudkém stoupání nabrat další výškové metry pod „Pičusberg“. Zkouška odolnosti zakončeno krátkou kořenovkou, Kolová je na dohled. Kousek šotoliny, zatáčka a je tu první občerstvovačka. Hltám meloun se solí a vše zapíjím dvěma deci růžového ionťáku. Vpředu mi ujíždějí soupeři a zezadu se ve sjezdu v Pile tlačí další. Místo oddychu je zde vloženo krátké a výživné stoupání ve směru k Hájnici. Odbočka k bažantnici a k Pytlákovu hrobu, kde pořadatel připravil první osvěžení v krátkých brodech na Mlýnském a Telenském potoce. Konečně se objevuje i bahýnko, jedu přímo přes bahnité louže, na asfaltu k R6 řadím těžší, v Olšovkách slyším píšťalky pořadatelů a jsem u občerstvovačky na Vítkovce. Vysávám z obalu chemii povzbuzující k vyšším výkonům, jídelníček opět doplněn o meloun se solí, brrr, chmelový „vyvar“ se bohužel nepodává. Zdá se mi o pivku a přede mnou je ještě pořádná porce kilometrů.
Slibované nádherné výhledy na Vary z Pičusbergu a z Beethovenovy stezky znám a tak je ve sjezdu k „lanýžovce“ nevnímám. Pod lanýžovkou leží neznámý zrakvený bajker v péči kamarádů a již se tahám ve sjezdu k Bethhovenovu altánu o lepší umístění před brodem na Teplé u tenisových kurtů. Hladina vody těsně pod nábami a velmi vysoko nad normálem. Silný proud a kluzké panely mi podráží přední kolo a už se máchám ve vodě. Kolo  chce uplavat do Hamburku, mám co dělat abych udržel na fleku sebe i bajka. Přidávají se ještě křeče a z prekérní situace mě zachraňuje neznámý soupeř. Fotografové mají žně a skoro jsem zde utopil své naděje a totéž málem provedl fotograf se svým teleobjektivem.
Kape ze mne nabraná voda, křeče se mne drží jako klíště a to mě čeká mě ještě 20 kilometrů. Roman už je asi v cíli, Pušák a Jirka daleko přede mnou, k Rusalce se dostávám dvojkou a ve stoupání mě docvakla i Irča doprovázená náčelníkem. Pepínova podpora mě křečí nezbavila a tak jedu k Abergu ve velmi klidném turistickém tempu. Udýchaní borci mě předjíždějí, čas rychle utíká a vím, že loňský čas nepřekonám. Ještě se promotat kolem Sv. Linharta k lomu nad Doubím, projet se po kamenech a mezi břízkami ztratit výšku k asfaltu u trati. Už slyším komentátora z cíle, mezi halami KV Areny sjet po lávce na Západní, promotat se na cílové louce a zastavit se uprostřed kanálu Danem snaživě napuštěným vodou. Diváci očekávající další pohled na koupajícího se bajkera jsou zklamáni a v čase 4 hodiny 19 minut  a 12 minut za Irčou jsem konečně v cíli jako absolutně nejstarší účastník na 371 místě.
Nejraději bych se neviděl a hledám vhodný kout kam bych se schoval. Bobo do mě leje chmelový ionťák a pomalu mě přechází zklamání z mého výkonu. 2. Irča na dlouhé a 3. Martin na krátké trati si vybojovali bednu, ozdobeni medailemi a vybaveni igelitkou s cenou si užívají chvíle slávy. Dlouhá trať 57 kilometrů s převýšením 1500  metrů dala všem zabrat, odřený a hojící se Roman dojel 131., Vítek 194., Míra 226. a Pušák 264. absolutně. Od brzdového kotouče pořezaný Jirka H. dojel na 306. místě a odváží si 8 štychů. Krátká trať nebyla o moc lehčí. Čočkin se dívá ze čtvrtého místa na Martina, Ája ji projela na 7. místě a Čenda na 17. místě v kategorii. V tombole nám štěstí nepřálo, promáčené a propocené dresy vysychají, s kamarády probíráme ve stanu a poté i na základně zážitky ze závodu a jiné důležité věci. Tak za rok…jo a křečím zdar.
fotky Bobo 1. díl           fotky Bobo 2. díl            foto Petr

 


Loading...
Délka: 54.89 km, Převýšení: 1721 m
Zvětšit mapu | Stáhnout GPX

 

 

 

 

 

 

 

  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)