Letošní leden je skoupý na hezké, sluncem prozářené dny. Ráno se probouzím, přes žaluzie se tlačí do pokoje zlaté paprsky a také mráz. Vstávám a vím, že dnes nechám běžky v koutě, ale tým Tukanů vyjíždí dnes z Jelení do stop vyhovujících vyznavačům klasiky. No utírám slzy a společně s vámi hledím na momentky z dnešní akce…

Číst více

Tým Tukanů odlétl za sněhem, hnízdí tento týden na Modravě a šlape si stopy ve zdejších polesích. Honzík si užívá výhod upravených rakouských sjezdovek a prohání odpočívající rakouský i jiný evropský pracující proletariát na svazích zdejších lyžařských areálů. Dotazem pak zjištěno, že se Martin usilovně věnuje vzdělání, Roman dnes vstřebává očkování, Dima Jirka okupuje gauč a Petra Dimu jistě naleznete rozmočeného v bazénu. Pracovní výkazy Vítka nejsou veřejné a jeho sportovní aktivity tak zůstávají světu neznámé.

Číst více

Dnes, zlákáni informacemi o stavu sněhové pokrývky od Soňi, vyjíždíme tentokrát na čtyřech kolech k parkovišti u Abertamské křižovatky. 10 centimetrů bílé peřiny je důvodem k radosti a vychutnání si prvních metrů letu Tukanů na prosincovém sněhu. Klasické běžky připnuty k botám, „modrý je dobrý“ a už ťapeme vzhůru k rozcestí pod Špičákem. Nikde nikdo, sníh v mrazu jiskří, slunce nás táhne stále vzhůru nad Mrtvý rybník a k pláni před Maringotkou, kde je silný horský vzduch následně okořeněn vůní svařáku.

Číst více

Úterní dopoledne, sleduji z oken zimní krásu vzdálených hřebenů Krušných hor a ski sekce, dříve narozených Tukanů, chystá prkýnka k lehkému pohybu a vyvětrání plic a špatných myšlenek při běhu na lyžích v čerstvě napadaném sněhu. Vyjíždíme ve čtyřech a Chaloupecké parkoviště je po chvíli svědkem našeho startu.

Číst více

Sobotní ráno, začínají jarní prázdniny a ranní vláček je neobvykle obsazen. Pár míst je volných a nám neznámá slečna mi laskavě dovoluje usednout. Hledím do jejích očí zakrytých černými brýlemi a přemýšlím kdo to je a kam vyráží s termoskou, nabíječkou a s mobilem v ruce. Nestačím se rozkoukat a průvodčí z nás tahá krvavých 14,-Kč a už nás vyhazuje na promrzlý perón prvního nástupiště druhého nejvýše postaveného nádraží v ČR. Slečna také vystupuje s běžkami v ruce a pomalu se za ní couráme vzhůru k Schuppenově cestě. Zřejmě samotářka netoužící po kolektivu.

Číst více