Je úterní odpoledne a pohled z okna neslibuje zrovna ideální podmínky pro cyklistické výkony. Do střešního okna buší vytrvale nepříjemně vychlazené kapky deště a nad Vary se společně se šedivými mraky nasouvá okluzní fronta importující k nám ze západu ledovku. Chvilka váhání zda vůbec vyjet, volám náčelníkovi a do chytrého telefonu vznáším blbý dotaz zda se dnes pojede. Zřejmně jsem jej vyrušil ze šlofíku a sladkých poobědových snů, ale odpověď jasně zní „nikdy jsme úterní vyjížďku nezrušili…“ .
Sobota, pravé poledne, citelný chlad, barevné listí, sluneční paprsky se dívají do tváří bajkerů připravených na startovní čáře náročné trati. Podzimní 15. časovka, trasa vymlíkovaná Danem a Radkovým štábem pro potěchu a na závěr sezony pro širokou závodnickou veřejnost a hobíky, odstartována.
Čas svobody Vítka se pomalu krátí, sv. Martin se pochlapil a přicválal na bílém oři a také Tukani dnes přicválali na netradiční místo srazu. Cukrárna obsazena, zákusky a černá káva upravené do podoby pohřebního menu mizí v mých útrobách a Vítkovi ubíhají poslední minuty svobodných časů.
8. listopadu roku 1519 vstoupil Hernán Cortés vstoupil do aztéckého města Tenochtitlán a dnes by nikdo nečekal že v zemích koruny české bude padat sníh a se svobodou se bude loučit jízdou na bajku dost otlučený, občas zabahněný ale jinak zdatný Tukan, jenž snižuje věkový průměr týmu a svými výkony plní sportovní přílohy světového tisku a zvedá statistiku Tukanů do vyšších příček. Dlouho očekávané rozhodnutí hlavy rodiny padlo a do oficiálního verdiktu o ukončení „svobody“ zbývá ještě mnoho času.
Před námi je také výzva v podobě podzimní časovky a dnes se vydáváme provětrat peří a zanechat stopy na tratích podzimního Bahna v okolí Čankova. Počasí dnes veskrze nepříznivé, voda ve všech skupenstvích, vítr, terén kluzký, kluzké jsou kořeny i spadané listí. Tratě časovky projety, kladně hodnocen „parapet“, do chřtánu „Aršlochu“ se v počínajícím šeru vrhají jen nejodvážnější, dobře pojištění borci zajisté toužící po sevření sádrovým krunýřem.
Tuto lahůdku objíždím lesem vlevo a jedu dál za ostatními. Ještě jednou, pro velký úspěch, se pak drásáme po pískové cestě pod Strážištěm vzhůru do Mezirolí. Kromě praskání větví a klacků v listí je slyšet i poslední vzdech a ston náčelníkova šaltru. Závada opravena náhradním dílem dovezeným Dimou a JTF jede za námi. Pokročilá doba mě nutí zapnout světlo a lesem padám dolů do Nové Role a po hrázi ve směru k lávce přes Rolavu. Ve tmě slyším drnčení kol na kovových schodech a přede mnou je výjezd po „doktoráku“ k nádraží. Jindy jetelný, prudký výjezd znemožněn snaživým nepřítelem sportu, jenž zde uložil svou zlost v podobě dvou, napříč cesty položených betonových pražců. No snad si na nich sám jednou rozbije tlamu.
Za porcelánkou k Bouchalce ticho a klid, jedeme kolem rybářů a terénem se proplétáme lalůčky k patě výsypky. Doposud čistí se pokrýváme stopami bahna a vedeni vzdálenými světly osad místních kmenů projíždíme Božíčany a Jimlíkovem, kde se náčelník ztrácí ve tmě. Zručně, zmrzlými prsty a potmě přivádí k rozumu náhradní patku šaltru a doprovázen Romariem a Řízkem pak doráží s malým zdržením po 40ti kilometrech do bran základny.
Kulturněrehabilitační osvěžovna žije. Jedna oslava již v proudu a druhá oslavující posledních 234 000 minut papírově „svobodného“ živoucího a veselého VITUSE Freiherr von Pitschusberg (z horoskopu: Žení se většinou až v pozdní dospělosti, protože do té doby bývá zcela pohlcen svou prací a navíc se mu do chomoutu příliš nechce) začíná. No ještě že ta dospělost přichvátala včas, gratulujeme k jeho rozhodnutí a přemlouvat jej od tohoto kroku nebudeme. Nevím jak na Vítkovi po mém odjezdu zapracovali oba náčelníci, ale v pátek 11. 11. ve 13.00 jej vyprovodíme do nové životní etapy…
Tak ten čas nějak rychle letí, 5.11. 1985 v Bečově nad Teplou nalezen Relikviář sv. Maura a dnes vyjíždějí Tukani v počasí, vhodném pro otužilecké koupání, do spadaného listí a šedivých barev promočených terénů kolem Ohře. Chuť i nálada týmu k pohybu podepřena a zpestřena loužemi, své svalstvo a rovnováhu v sedle lze procvičit i v hlubokém, kluzkém a silně přilnavém mazlavém bahně.
Chvilka čekání u Startu na dojíždějící kamarády, snížený věkový průměr „nováčkem“ Veronikou okamžitě navýšen zpět šampiónem i zakládajícím členem. Předpověď „tukanského“ počasí veskrze příznivá a tak vyrážíme vstříc šedivým mrakům i kapkám deště tentokrát západním směrem. Dnes se nečekají žádné rekordní zápisy a klidnou jízdou se proplétáme přes Dvory, kolem Teska do Jenišova a přes loketskou výsypku do Nového Sedla.
Výsypka nad Podhořím silně prolitá vodou a zdejší hluboce slizké bahno připravilo pro Ouroďáka svou měkkou náruč, jen to mlasklo. Jindy snadno jetelná místa dnes nejetelná, gumy našich bajků obalené lepivým marastem připomínají svými rozměry fatbikové pláště. Bahnité úseky na výsypce částečně protlačeny i projety, pláště pak pracně očištěny, chvilku ještě kroužíme v lesních partiích u Louček a Neusattl opouštíme jízdou ve zvířeném listí kolem rybníku Velká Anna. Ještě výjezd přes ohradu k mostu nad dálnici a v začínajícím dešti jsou zdolávány první metry po bývalé panelce ve směru k rozvodně nad Královským Poříčím. Rozvodna vlevo, před námi klikatá trasa a lalůčky při sjezdu v lese, rychle ztrácíme výšku a jsme na navigaci u Ohře.
Kalné vody Rio Eger překonány po houpací lávce a stoupání z Těšovic k loukám a kruhovému objezdu u dálnice hravě zdoláno. Zkrápěni deštíkem se proplétáme mezi pejskaři a stromy v lesním terénu a jízda v trávě zakončena pěkným, dnes kluzkým prudkým sjezdem k Lobezkému potoku. Hustota vodních kapek spadlých na metr čtverečný se zvyšuje, nasazuji rychle svou igelitovou protizbraň a po úzké stezce v lese u Michalu, doháním ztrátu. Tým naštěstí přibrzděn spadlým stromem a opět pohromadě míříme po polňačce k mokrému asfaltu nataženém z Falkenau do Altsattl.
Ze všech stran řádně proroseni odbočujeme k lávce, kde ve sjezdu drobná jezdecká chyba dává možnost roztáhnout křídla, proletět se vzduchem a rychle přistát na levoboku. Čenda sčítá škody, v roztržených čapácích průvan a myšlenka na projetí technického terénu pod zámkem rychle opuštěna. Déšť neustává, bahno z cyklostezky do Lokte se stěhuje na záda bezblatníkových Tukanů. Barva dresů se mění a mění se pod tábořištěm i profil trasy. Bobo cítí hospodu na 15 km a doprovázen zakládajícím členem jede dál zbaběle kolem vody, ostatní podle plánu zdolávají dlouhé prudké stoupání k oboře pod Rohem. Světla rychle ubývá a nás čekají poslední kilometry v pozdním deštivém odpoledni a ve směru k základně.
Loučíme se s Romanem a Čendou, umyté bajky uschovány v garáži, místa u stolu v osvěžovně vybojována a po ujetí 50 km se plně věnujeme rehabilitaci, při níž jsou dnes pilně procvičovány zvláště paže, krční svalové partie, oba jícnové svěrače i polykací mechanismus. Čalounění na židlích vsakuje přebytečnou vlhkost z vycpávek čapáků i ostatní části dresů pomalu vysychají. Čas se naplnil sobota se pomalu překlápí do neděle, spěch není na místě. Zítra nashle v bazénu a Kamarádi, čeká nás náročný týden…
