Klínovec, 13 hod. 51 min.
nová hvězda – Mitelschwer Rubin Trail
Kamarádi, počasí dnes bylo pro cyklistiku velmi, ale velmi příznivé, skoro ideální. A tak ti, co mají léta pokusů a omylů v budování či jiné pracovní úspěchy za sebou, dnes vyrazili zdolat vrchol Klínovce. Trasa Dimou naplánovaná, Miluška se rázně vložila do diskuse o tempu vyjížďky, Pavel a já jsme se pak hravě přizpůsobili. Slunce rozehřívá karlovarsko, na radu Vítka ještě obouvám ve chvatu kola do nových plášťů a se zpožděním jedu za kamarády.
10.30 hodin, čistička odpadních vod v Drahovicích je dnes místem ostrého startu, rovina kolem Ohře pak určena k rozehřátí svalů, rozepnutí hrudního koše a srovnání srdečního tepu. Společně s Dimou a Pavlem nasazuji ostré tempo za napřed jedoucí Miluškou, kterou dojíždíme na Hubertusu. První krátké ostřejší stoupání v Radošově a druhé ke kostelu ve Velichově odhaluje rozložení sil v týmu. Sjezd k mostu do Vojkovic, 24 km za sebou, je 11.30 a už si přičítáme první nastoupané metry k Damicím. Křižovatka smrti překonána ve zdraví, slabá čtvrthodinka jízdy do vrchu a první vrchaře vítají nadšené davy v Krásném Lese.
Chvilka na traťovku, napít a už nás Dima žene do dlouhého stoupání k Meluzíně a dál, stále po asfaltu, k vrcholu Klínovce. Stoupání po červené k vrcholu je pro důchodce hračkou, jen Milušce je odpuštěno. Výhledy z vrcholu do kraje tentokrát v silném oparu a zastřené, jen znalci odhadují kde se vypíná k nebi Milešovka a kde pára z chladicích věží prozrazuje místa jako je Prunéřov a Tušimice. Povinná fotka, opouštíme vrcholové plató a bereme útokem osvěžovnu.
Iontový nápoj rezavé barvy zachraňuje tělesný vodní režim a cibulačka s česnečkou doplňuje vydané kalorie. Je zaplaceno a k sestupu do žírných karlovarských rovin je určena trasa Mitelschwer Rubin Trailu. Pavel mizí v bráně, já padám za ním, na mě se tlačí Dima pronásledován hbitou sjezdařkou Miluškou. Vpravo, vlevo, kolo pumpuje po trati, srdce odvážně pumpuje krev v těle. Adrenalin a prach se pomalu usazuje, 8 a půl kilometru sjezdového potěšení je rychle za námi. U dolní stanice lanovky pak Miluška odmítá opakování a tak jedeme zkontrolovat stav radiových lázní v Jáchymově. No nic moc, asi mají všichni polední klid na lůžku. Další sjezdík do Žďáru a za odměnu si vybíráme polední menu u Václava.
Chvíle klidu pak vystřídány svižnou jízdou k domovu přes Hluboký, Velký Rybník, Otovice a Čankov. Dima bedlivě sleduje najeté kilometry a přidává nenápadně lalůčky k dosažení devadesátky. Doma pak konstatuji, že život v této uspěchané době nemá chybu…
Napsat komentář