jupííí…
Blesk sebou praštil…
Paní Zima se vyřádila a zasypala nejen Krušné Hory pořádnou bílou vrstvou sněhu. Dlouholetý půst, kdy naše běžky trouchnivěly v zaprášených koutech je za námi a k pohybu ve sněhu a upravených stopách je třeba využít každou příležitost. Bohužel redaktoři sportovní přílohy Sokolovského deníku nezaznamenali odvážný a jistě velmi náročný zimní výstup k vrcholu Krudumi, provedený Hankou a Martym v hlubokém sněhu, v ledovcových polích mezi séraky nad Hruškovou a Milíři bez použití kyslíku. Tukani, také bez zájmu veřejnosti a sponzorů, dnes zdolali náročné převýšení a vylétli z Varů do Perninku za výrazné, ale placené pomoci českých drah.
Data odjezdů tentokrát správně označena. Ouroďák dorazil včas a Bobo si zajistil dostatek kapalin po zjištění, že k mezinárodnímu vlaku není připojen jídelní vůz. Šmír a saze jsou minulostí a z komfortu a tepla jsme rychle vypuzeni do zimy a sněhem čerstvě zavátých, čerstvě vyřezaných stop. Schuppenovu cestu máme najetou, tep a dech se rychle upravuje ve stoupání a v protivětru k Zaječí hoře, kde k zimní 100% kráse chybí jen slunce a bezvětří. Zimní krásu profukuje nepříjemný protivítr, mráz a zmrzlé vločky sněhu štípou do tváří. Bučinská cesta liduprázdná, žádní šlapalové nás nebrzdí a jsme rychle pod Korcem.
V hlubokém prašanu si pak vyjíždíme svou tukanskou stopu k vrcholu, kde nenápadná cedule upozorňuje na trasu Kammloipe. Jindy upravené stopy dnes nejsou, statečně bojujeme s přívaly sněhu a prošlapáváme se k Hennebergu, kde je už terén příznivější a upravený. Bruslaři i klasici pookřáli a letí jak vítr ve směru k přechodu. Zakládající člen předvádí své nové lyže, Bobo předvádí dnes velmi slabý a odevzdaný výkon, při kterém ho předjíždí i sváteční němečtí lyžaři.
Poslední zdroj zkapalněné švestkové energie zaklokotal v hrdle Ouroďáka u přechodu na Jelení a JTF je nucen jet pouze na výpary. No má své energie dost a jdeme opět do toho. Míjíme hrdě a bez zastavení Weiterglasshütte a spěcháme k hrázi Talsperre Carlsfeld. Společná fotka, pár lalůčků vpravo, vlevo a rychlou jízdou od Reitsteig a v protisměru míříme k iglů na sjezdovce nad Carls feldem. Glühwein a kokosový suk mne staví do latě. Oba mladí barmani hoří touhou získat společnou fotku s Irčou. Fotka získána a vracíme se šťastni zpět do mrazáku, kde nás stopa vede od iglů k Hütte am Kreuzel a kolem přehrady po Sachsenbergerweg zpět na Kammloipe.
Energie ze „svařáku“ a rychlá jízda v serpentinách si vybírá svou daň. Za sebou slyším jen výkřik, JTF statečně natáčí snahu Irči vyhrabat se z prašanu, zbytek týmu komentuje tento výkon. Irča přijímá internacionální pomoc, nezraněna je pak vytažena z prašanu. Rozmotává a rovná své údy do stopy a následuje tým do prudkého stoupání před odbočkou „Na Kammloipe“. U rozcestníku dáváme sbohem Sasku, odbočujeme do Sudet a k Přednímu Ostružníku, odkud po Krušnohorské lyžařské magistrále spěcháme do Přebuzi. Malé zdržení při vytlačení auta s pražskou poznávací značkou ze závějí před Rolavou. Silný vítr odnáší díky majitele a v šenku nás vítá utahaný Čočkin. Pleníme jídelní lístek, vyprahlá těla statečně zavodňujeme, sledujeme v barevce výkony Gábiny K. a do sálu se hrne Míra a Hrobník. Napojeni a nasyceni se chystáme platit a jako bonus se objevuje Blesk. Nedáváme mu šanci k osvěžení a všichni vyrážíme směr divadlo.
Terény zasypané čerstvým prašanem dnes slibují dobré divadelní výkony. Program nezklamal, Irča ztrácí z holí kroužky a první salto předvádí Pušák. Špičky mých rychlých lyží mu míří přímo na hrudník, nechci si je o něj zlomit a vrhám se také včas a střemhlav do prašanu. Čočkin se může strhat smíchy, Blesk padá kousek od nás a v kterých závějích se zdržel Ouroďák a Bohouš nevíme. No divadlo jsme překonali ve zdraví, projíždíme Chaloupeckým údolím a kolem Rolavy k druhé boudě, stále rychleji a dál až do cíle v Hamrech. Pomalu se stmívá, máme za sebou 38 kilometrů ve stopě a před odjezdem vlaku je ještě čas na rehabilitační cvičení „U Malamuta“. Kamarádi, pěkný den, zážitků plno a zůstávají jen fotky a video…
Podobné články:
Napsat komentář