Erika – rozpuštěná Mendělejevova tabulka
rozhledna Cibulka, 11.17 hodin
ZÁŘÍ je měsíc, kdy září nejen oči prvňáčků, letos září i oči následníků učitele národů nad příslibem mohutného navýšení platů, kdy stále září slunce nad Sudety a dnes září i hejno Tukanů, vyjíždějící do průmyslem znetvořené krajiny obsazené sokolovskými domorodými kmeny, houštím buřeně projet k zrádnému brodu s červenou vodou a hravě zdolat převýšení k TO Modrá Kotva a Hartenbergu. Odměnou jsou pak ocelové schody a kývající se rozhledna Cibulka nad Olovím.
Brzká ranní doba vítá u bran ACS devět Tukanů, chvilka čekání zda se další nepřipojí a již se za námi práší ve směru k Jenišovu, přes Loketskou výsypku do Nového Sedla a dál do Královského Poříčí, kde na nás čeká Hanka a jako bonus Hrobník a Míra. Posílený tým projíždí místy kde chcípnul pes, přeoraným Sokolovem, uprášenou Svatavou a stezkami, kde dlouho neprošla noha znaveného poutníka. Obávané červené vody se zrádným brodem, jsou za námi, Svatava přejeta po mostě, který pamatuje ustupující wermacht i rudovouse Barbarossu. Louka, rozcestí pod Hartenbergem a již nastupují dlouhé výjezdy k ocelové konstrukci rozhledny Cibulka. Hartenberg po levé ruce, úzký hřebínek a zelená značka nás vede k ke klikatému sjezdu mezi smrčky a po kořenech k osadě Modrá Kotva.
Chvilka k uklidnění tepu a dechu vyplněna pohledem na seznam trempů, kteří se na svět již dívají z nebe. My se ovšem chceme také dívat na svět z nebe a tak živě a hravě nabíráme výšku nejdříve k silnici a pak rázně a rychle přes vrstevnice k patě rozhledny. Tukani vylétají po ocelových schodech do oblak ve výšce 25 metrů a tentokrát je výhled zamlžený a v oparu. Obrysy Olověného vrchu, Ochsenkopfu, Dyleně, Lesného, Krudumi a Pustého zámku vymezují prostor dohledu. Jako na dlani máme hladinu zatápěného Medardu a vyšťaveného Hrobníka a Míru, jenž zůstávají přibiti na lavičce u základové spáry rozhledny uložené ve vrstvě mírně zvětralých až navětralých svorech. Fotka na památku, zapomínáme na brzdové páky a fofrem padáme do údolí, kudy valí své vody Svatava/Zwota River do Ohře, Labe potěšit svou chutí občany Hamburku.
Dříve živý Bleistadt a dnes v poledním čase Oloví bez života, siestu drží i obchodníci jenž „neumim cesky“ a nejbližší osvěžení je patrně až v Šindelové. Kolem Novodvorského potoku, kde je stoupání po šotolině zprvu mírné a v závěru pak víceprocentní nás vede k Jindřichovicím a kolem zámečku Favorit do Šindelové. Sparta nezklamala a v loudavém tempu obsluhy jsme posléze napojeni a nasyceni. Čas utíká jako mraky nad námi a jedeme se vyklepat na panelku od Favoritu, kde nás opouští Hrobník náhle přepadený touhou zalykat se domácím štěstím.
Před Pouští využívá Irča zde na cestě nalezené bahýnko a olepená prachem a krustou z černého bahna nás doprovází kolem Studené vody do Tatrovic. Nadšená Hanka, sledovaná velkým bratrem, si vychutnává vložené sjezdy a tlačí před sebou Pušáka k Novým Chalupám. Jedu za nimi, kameny se ještě válejí, oblaka prachu filtruji plicními sklípky a zapudrován černým prachem projíždím s ostatními Starou Chodovskou, Chodovem a Mírovou, kde dnes uzavíráme okruh a loučíme se s Romanem, Ájou a Mírou spěchajícího na starák do Sokolova.
Odtud je to už jen skok k základně, ještě slyším Pepína pokyn ke klidné jízdě a k závěrečnému vyšlapání, jež se ve Dvorech za Teskem ale zvrhává v obvyklý pivní špurt. Základna, kola uložena, někteří své stroje snaživě umývají a prach z dnešní 88ti kilometrové vyjížďky je také postupně splachován pod mateřským dohledem Zuzanky, snaživě doplňující čárky v plotu na konzumačce. Doráží také šampión, Bobo, Ouroďák i Lenka. Pomalu vychládám a vychutnávám si dnes příjemný teplý večer na terase i ve společnosti Beryho v civilním batledresu a zafačovaného velkého bratra Martyho, sledujícího průběžně Hančiny dnešní výkony. Holky to zvládly dnes skvěle a skvěle se cítím i já na cestě k domovu. Barevné nebe nad sebou, před sebou zbytek louky a uzavřen před drahou polovičkou ve sprchovém koutě, smývám prach a únavu. No tenhle život nemá chybu…
Napsat komentář