Lomnický potok pod Stanovickou přehradou
úbočí pod vrcholem Risswaldu proti Cihelnám
Sobota odpoledne, kolem Varů slunce a teplo, jenž dává energii devíti Tukanům vyjíždějících v polední siestě do terénů kolem Gétovky, Hůrek, Vítkovky a Stanovické přehrady, s vůlí pozdravit golfisty hledajících ztracené míčky v zeleném pažitu grýnů v Cihelnách a toužící zkontrolovat stav hráze a Žíru na Fčelíně.
Lidové rčení „studený máj, ve stodole ráj“ zatím na karlovarsku, kromě stále funícího protivětru, se nějak nenaplňuje a jak se vhodně obléct na vyjížďku je jak volba do loterie. Na startu u kavárenského stolku objevuji Boba, dojíždějí ostatní Tukani, Irča i obvyklí tahouni a opory Honzík i Ouroďák. Vyrážíme vzhůru k Jaru a po červené stoupáme pod Gétovku do Hůrek, kde v terénech v lese nad hvězdárnou a kolem vilek procvičujeme orientaci, rovnováhu a sílu před výjezdem k Vítkovce. Kousek kořenovky a míříme nad Senhof a do Kolové. Zelené pláně nízkého golfového střihu v Horách máme za sebou, rychlý sjezd na korunu hráze Stanovické přehrady, odkud je vidět také směr další trasy, kterou dnes projedeme. Sjíždíme se u paty hráze, chvíle váhání jaký břeh zvolit a zkušeně se dáváme vlevo po proudu Lomnického potoka, kde se bajkování mění v typickou Tukanskou vyjížďku a kde bajky chvílemi slouží pouze k opření a strkání.
Ještě kousek kolem Lomnického potoka mezi chatkami pod vrcholem kdysi Schlossbergu a teď Zámeckého vrchu obohaceného o silácký projev východněasiatické architektury s byzantskými rozměry asi nezbouratelné ďérevni. Obohaceni o nevšední zážitky opouštíme tato divoká místa pod přehradou prudkým výjezdem na silnici do Stanovic kde asfalt rychle opouštíme ve směru k Risswaldu/Obteči. Po lesní úbočové, dlouho neprojeté cestě s parádními výhledy na golfplac Ziegelhütten s postiženými sportovci opírajících se neustále o stříbrné, štíhlé hole a hledajících zatoulané míčky a malé jamky, míříme k Bečovské silnici. Silnice překonána a ve stoupání se proplétáme mezi přeplněnými parkovišti vozů neznámých značek, např. AustinMorris, Masseratti, Ferrari, Bentley, MG, mezi nimiž volná místa vyplňují nejdražší auta z produkce české nadnárodní společnosti.
Jsem rád, že je tato drahá sbírka technické dokonalosti za námi, nabíráme výškové metry a vracíme se zpět do lůna pěkné přírody Slavkovského lesa a ke Fčelínu, kde jsme tradičně uvítáni Žírou a produkcí plzeňského pivovaru zabaleného v plechu. Chvilka na cigáro a teplota náhle a prudce klesá do nižších pater teploměrné stupnice. Slunce se schovalo, někdo zapomněl zavřít mrazák, citelná zima se projevuje ještě více ve sjezdu k vesničce SOS a na „Jezevcovce“. V Doubí se nezdržujeme a Bobo nasazuje k pivnímu trháku k základně, kde si rovnám zmrzlé prsty a horkým čajem se snažím rozmrazit zimou ztuhlé údy.
Přichází zpráva o štastném návratu Tukanů z Itálie, ještě se domlouvá termín ke zdolání výzvy s názvem Stoneman Miriquidi (start 18. června v pět ráno u spodní stanice lanovky v Jáchymově). Tentokrát jsme vzdálenosti moc nedali, ale nová, dlouho neprojetá místa a stezky nám dnes nahradily někdy dlouhé nudné kilometry.
Napsat komentář