Velbloud
Tak už je to tady, návrat času do normální doby a také návrat slávisty Čočkina, toužícího jistě po kolektivu a srdečné atmosféře v týmu Tukanů. Blíží se sobota a také start třetího závodu na tratích zakroužených nad letním kinem. Sestava složená ze závodníků, závodnice a doprovodu aktivních hobíků a rentiérů, vyráží vzhůru do lázeňských lesů projet a prozkoumat stezky, kde Dan se svým týmem chystá pro závodníky náročnou trať třetího závodu Jarních Bahen.
Jezdecká, Lesovna Diana, cesta přátelství, rozhledna Diana a sjezd k Mariánské kapli je jen začátek. Výškový profil jak zuby hřebenu, sjezd k Ecce homo a pod Findlaterovým altánem se brodíme hlubokým spadaným listím k Velbloudovi, jenž zde odpočívá a je připraven získat skalpy odvážných. Koukám na Tukany odstraňující u paty Velblouda závěje listí, vzpomínám na citát pana Donutila „rekognoskuji terén a pak tam hópnu“ a už jede Čočkin. Asi to má najeté od loňska, hravě Velblouda zdolává a třímá jeho skalp. Roman dává první hrb a pak se asi p….l, ostatním je cenější zdraví, zbytečně neriskují a společně míříme k Hadovce. Malý sjezdík je nad síly Aji a ta přitažena zemskou tíhou padá a společně s Romanem odjíždí domů lízat rány.
Stojím u paty Hadovky a sleduji, že paprsky slunce dnes Tukanům nijak nepřejí a zemská přitažlivost, záludné kameny schované v listí je nad síly většiny z nás. No je to ostuda, ale bajky jsou i strkatelné. Chvilka odpočinku na sjezdu po Labického stezce k letnímu kinu a Galerii umění. Nástup do stoupání ke Karlovce prudký, prudce se zvyšuje tep, frekvence dechu, tempo a rychlost je úměrná výškovému rozdílu. Chvilka na vydýchání a dáváme to rovnou k mezi stromy k Ecce Homo a po Findlaterově stezce dolů do Slovenské. Ještě malá zkratka a jsme na asfaltu ke Kome, odkud najíždíme kilometry ve stoupání k Waltrovce, k chatě na Zátiší a dál nad Březovou, kde Čočkin dává týmu ochutnat svou novou cestu. Ve sjezdu, mezi stromy a v místech kudy nechodí ani otrlí a fyzicky vyspělí houbaři, ztrácí zdatní sjezdaři velmi rychle výšku do Cínové ulice. Já s Ouroďákem zkoumáme možnosti objezdu tohoto úseku a týmu podáváme hlášení o vhodnosti sjezdu i pro rodiny s dětmi, pokud jim dobře fungují brzdy.
Oblíbené stoupání k vodárně v Březové za námi, JTF zkouší zvuk zvonce u Jungmanovy vyhlídky. Tóny zvonu umlkají a já u Sv. Linhartu podceňuji dynamiku a rychlost. Pomalu najíždím na brdek, bajk se mi plaší, zvedám přední kolo, chybí mi dopředná rychlost, zadní kolo klouže zpět, Newtonovy zákony působení tíže stále fungují a už se válím v listí. Vpleten do kola jako Vilém, banán v kapse rozšlehaný, dres zasr..ý, nic mne nebolí a tak hravě znovu zdolávám toto oblíbené místo. Škoda že se nezachovaly záběry. Psychicky nenarušen zdolávám pak s ostatními lom i lomeček.
Čočkin, Láďa i Jirka se loučí a zbytek týmu jede pozdravit kamarády na základnu. Dnes najetých 29 kilometrů a převýšení 1121 metrů je pro někoho málo, ale profil dnešní vyjížďky napoví něco o výkonu týmu i jednotlivců.
Napsat komentář