u Jeleního potoka
Kdo by řekl, že je Tukanů málo, tak ať nazuje běžky nebo přehodí nohu přes rám bajku či vyběhne do terénu, pak poznáte kolik jich je.
Dima dnes zkouší svou fyzičku ve vyřezaných stopách v milionářském prostředí golfovém areálu. JTF, spravující prací stroj, odmítá mou nabídku odjet společně do Nových Hamrů, potrápit tělo ve sluneční lázni a proběhnout se na běžkách ve stopě od druhé boudy kolem Rolavy a Jeleního potoka do vrcholových partií kolem Jeleního vrchu. Vyrážím z parkoviště sám, brodím se v deseticentimetrové a neporušené vrstvě čerstvě napadaného sněhu vzhůru k Chaloupkám a dál až na Chlapeckou paseku, kde mne teplý čaj, teplé sluneční paprsky a skoro kýčovitá modř nebe staví opět na nohy. Dech se uklidňuje při kochání se zimní krásou, ticho, jen na nebi nechávají za sebou bílou čáru kovoví ptáci letící přes Cíňák z orientálního východu k divokému západu.
Obracím se zpět a obvykle rychlý sjezd se dnes nekoná, neboť slibovaná a meldovaná strojová úprava není provedena. Pohyb ve stopě, je ovšem po včerejším přídělu 10ti centimetrové vrstvy prašanu trochu dřina a místo sjezdu bruslím z kopce a tahám běžky a hůlky ze sněhu. Pár záběrů modrého nebe pro kamarády a už si vychutnávám chlad a rozšlapaný a neurovnaný povrch ve sjezdu kolem Rolavy.
Svlékám propocené triko a koukám, že se na parkoviště řítí služební vůz pomerančové barvy. Za volantem Vítek a zátěž vozu tvoří kupodivu JTF a Honza Maďar. Než se stačím přezout už se nedočkavě ženou do stopy a mizí v oblacích zvířeného prašanu za zatáčkou. Snad si to užili stejně jako já a Bery, který si zde dnes tajně odbyl tréninkovou dávku. A pak, že jen důchodci mají čas, aby se mohli zalykat.
Podobné články:
Napsat komentář